Ta káva je ztuchlá… aneb Maryša v rozhlasovém archivu
Při dnešní výpravě do hlubin rozhlasového archivu půjdeme po stopách, které v něm zanechala Maryša, tedy stejnojmenné drama, jež její autoři – bratři Alois a Vilém Mrštíkovi – napsali a na jevišti Národního divadla uvedli v roce 1894. Venkovská tragédie, která se postupně stala jedním ze základních děl české realistické dramatiky, se v četných úpravách objevila rovněž ve vysílání rozhlasu.
Vůbec první rozhlasové uvedení Maryši bylo vysíláno (živě – jak jinak v době, kdy nebyla k dispozici nahrávací technika) už v 23. listopadu roku 1927. Na snímku z tohoto vysílání dnes už nedokážeme identifikovat účinkující. Bohužel i v týdeníku Radiojournal je uveden pouze soupis postav, nikoli jejich představitelů.
První zvukovou ukázku přinášíme až z filmové verze Maryši. Natočena byla v roce 1935, režíroval ji režisér Rovenský. Film byl v premiéře uveden 1. listopadu 1935 a měl neobyčejný ohlas, a to nejen doma. O rok později se prosadil i na mezinárodní scéně. Byl uveden na IV. Mezinárodním filmovém festivalu v Benátkách v roce 1936. Jiřina Štěpničková, která hrála Maryšu, i režisér Rovenský tehdy získali několik cen. V ukázce nepochybně poznáte představitele Lízala, jímž byl František Kovářík.
Herec František Kovářík při natáčení v rozhlase. Foto: Archivní a programové fondy Českého rozhlasu
Touto webovou stránku navazujeme na pořad Fonogramy, který byl rovněž zaměřen na různé rozhlasové verze dramatu Maryša a který stanice Vltava vysílala v neděli 8. listopadu. V tomto pořadu byla zařazena i následující ukázka, která pochází z inscenace Národního divadla z roku 1943. Uslyšíme Marii Glázrovou jako Maryšu a Jana Pivce jako Francka.
Další verze Maryši, tentokrát už v ryzí rozhlasové úpravě, byla natočena v roce 1951. Text tehdy upravil a režíroval jeden ze zakladatelů moderní rozhlasové režie Josef Bezdíček. Ten do role starého Lízala obsadil Josefa Beyvla, Maryšu hrála Vlasta Chramostová.
Josef Beyvl, představitel Lízala z rozhlasové úpravy Maryši natočené v roce 1951 Josefem Bezdíčkem. Foto: Archivní a programové fondy ČRo
Tragický konec příběhu je dostatečně známý. Maryša dospěje k rozhodnutí Vávru otrávit. A to jedem na krysy, který mu vsype do kávy. - Méně známa je skutečnost, že bratři Mrštníkové se při psaní Maryši inspirovali skutečným příběhem. Zpracovali ve hře životní osud jisté Marie Horákové z Těšan. Ta se ve dvaceti letech provdala za jistého Felixe Turka, o patnáct staršího vdovce se třemi dětmi. Tam však podobnost obou příběhů končí. Marie Horáková prožila se svým mužem 39 let společného života a měla s ním ještě 7 dětí. Pohřbena je ve společném hrobě v Těšanech se svým manželem. Na hrobě je uvedeno: Napsáno drama, prožito větší!
Závěrečnou scénu dramatu nešťastné Maryši si poslechneme z verze, kterou v Československém rozhlase nastudoval režisér Karel Palouš v roce 1967. V obsazení, které vycházelo z inscenace Realistického divadla Zdeňka Nejedlého, uslyšíme v roli Maryši Janu Dítětovou, v úloze Vávry Pavla Spáleného.
Jana Dítětová při natáčení zcela jistě jiné role, nežli byla nešťastná Maryša. Foto: Archivní a programové fondy ČRo