Svéráz národního lovu (Ključiky, úterý 29. června 2004)
Gaz se smýká po rozbahněné cestě, ale Nikolaj přesto drží volant jen jednou rukou a druhou gestikuluje: "Po Obu jela v loďce brigáda, čtrnáct chlapů. Najednou vidí, jak v řece plave los. Maso by se jim hodilo, takže jedou k losovi a domlouvají se, jestli ho podříznou uprostřed řeky, nebo chytí do smyčky a zabijí až u břehu. Rozhodli se hodit mu na krk smyčku. To se jim povedlo a na přídi se připravil mužik s nožem. Jenže když se dostali na mělčinu a los ucítil pod nohama pevnou zem, pořádně zabral. Vyběhl na břeh, loďku táhnul za sebou a z ní vypadával jeden mužik po druhém. Nakonec se smyčka přetrhla a los utekl. Tu loďku pak dostávali zpátky na vodu půl dne." Dobrou náladu má dnes večer nejen Nikolaj. Právě se vracíme od Iristova hnízda.
Že se nám podaří Iristovo hnízdo najít, jsem včera večer v nejmenším nevěřil. Nevěřil jsem dokonce ani tomu, že hnízdo vůbec existuje. Dnes ráno - po pěti neúspěšných dnech - jsme na různých místech lesa začali na signál Iristova vysílače čekat jen proto, abychom si byli jisti, že jsme nic nezanedbali.
Iristu se objevil před jedenáctou a na příjmu jsem ho měl skoro hodinu. Jeho vysílač se během té doby ozýval ze všech myslitelných směrů, kromě severu, kde se nachází jediné obsazené hnízdo, o kterém jsme v této oblasti věděli. Poctivě jsem si zakreslil nejnadějnější směry a čekal, až se objeví Franta s Nikolajem. Dlouho nejeli. Už jsem se chystal vyrazit za nimi, když jsem zaslechl motor gazu.
Nikolaj se tvářil poměrně sebejistě. Opět viděl Irista letět nad nedalekými bažinami a byl přesvědčen, že hnízdo je na sever od nich. Franta působil skeptičtěji. Do písku na cestě jsme začali čmárat plánky. Nakonec jsme se shodli, že pravděpodobná jsou dvě místa. Jedno na sever a druhé na východ od bažin. Na základě všemožných souřadnic z GPS jsem sice vypočítal nejpravděpodobnější polohu hnízda, ale přesto jsem Nikolajovi řekl, ať jede po svém.
Btw: Nikolaj si myslí, že GPS je hloupost. Vyprávěl nám, jak v zimě provázel na lovu "nové Rusy". I ti měli GPS a v něm detailní mapu. Jeli s Nikolajem na sněžných skútrech a po čase nabyli dojmu, že je Nikolaj vodí po zbytečně dlouhých cestách; vždyť podle GPS by šlo jet mnohem příměji. Chvíli se s Nikolajem dohadovali. "Dobře," řekl jednomu z nich nakonec Nikolaj, "jeď podle toho krámu, ale říkám ti, že tam je potok. My počkáme tady." Průzkumník, který se na cestu vydal podle satelitní navigace, se vrátil až za hodinu celý zmáčený.
Nikolaj tedy jel k domnělému místu s hnízdem podle svého uvážení. Když zastavil, podíval jsem se na GPS. Byli jsme padesát metrů od bodu, který jsem vypočítal. "Kde bys chtěl hledat?" zeptal jsem se. Nikolaj ukázal na les před námi. "Mně to vychází spíš doprava. Začneme tam," rozhodl jsem. O tři minuty později se ozval Nikolajův pokřik. Našel Iristovo hnízdo! Mimochodem, je v místě, kolem kterého jsme dříve už třikrát prošli ve vzdálenosti menší než sto metrů...
Dodatek ze středy 30. června
Dnes dopoledne se nám podařilo Irista na jeho hnízdě odchytit. Satelitní vysílač, který už dávno nefunguje, jsme mu sundali a označili ho pozemním vysílačem s dlouhou životností, aby bylo možné Irista sledovat během zimování v Indii.
Odpoledne jsme se pak porozhlédli po hnízdě Altynaj - a hned jsme ho našli. Stěží tomu uvěřit po anabázi s Iristem, ale je to tak. Altynaj ovšem chytat nebudeme, nanejvýš se ji pokusíme vyfotografovat.
