Svatý Vojtěch

Svatý Vojtěch se narodil kolem roku 956 na hradě Libici jako potomek rodu Slavníkovců. Byl předurčen k duchovní dráze. Celý jeho život se utvářel v souladu s mnišskou řeholí svatého Benedikta. Pokračuje převor břevnovských benediktinů Prokop Siostrzonek:

Postava svatého Vojtěcha je mi velmi blízká, vždyť je to zakladatel našeho břevnovského kláštera, ale samozřejmě jeho význam je daleko větší než jenom zakladatelský vzhledem k našemu klášteru. Vnímám ho jako člověka, který byl na svou dobu velmi vzdělaný, vždyť kdo z tehdejších lidí měl zahraniční školy? Vojtěch studoval v Magdeburku a tam to byl jeho první kontakt s benediktiny, s klášterní školou, s tamějším arcibiskupem Adalbertem, podle něhož měl Vojtěch své biřmovací jméno a jako Adalbert je také Vojtěch znám v i současném světě."

Po studiích se Vojtěch vrátil do Čech a působil jako klerik. V roce 982 byl na Levém Hradci zvolen druhým pražským biskupem.

"Usedl podbiskupu Dětmarovi, benediktinovi, na biskupský stolec jako první Čech v Praze. Od roku 982 se snažil pokračovat v Dětmarově díle a víme, že nastupoval na biskupský stolec už jako ten, který byl přítomen těžké smrti svého předchůdce a vyčítal si, že se mu dostatečně nepodařilo zakořenit křesťanství v našem národě. A to je možná další takový důležitý prvek v životě sv. Vojtěcha, který byl biskupem v době, kdy křesťanství nebylo zakořeněno. V dnešní době jsme na tom podobně, křesťanství je už skoro vykořeněno. Tím je nám Vojtěch velmi blízký."

Jako biskup byl Vojtěch odhodlaným šiřitelem křesťanské víry. Snažil se vymýtit největší nešvary tehdejší společnosti - zejména obchod s otroky, mnohoženství a alkoholismus. V této své radikalitě však narazil na zažité stereotypy, a tak v roce 988 opouští Prahu, odchází do benediktinského kláštera na římském Aventinu, kde v roce 990 složí řeholní slib. Český kníže Boleslav II. přesvědčí o dva roky později Vojtěcha k návratu do vlasti. Ten přichází se skupinou italských mnichů a zakládá v Břevnově v roce 993 první mužský klášter v Čechách. O rok později ale opouští ale Prahu podruhé.

P. Siostrzonek k tomu dodává: "Já vnímám postavu svatého také v té souvislosti, jak Češi vždycky pozdě přijdou na to, koho ztratili. Vojtěch se nemohl ani podruhé vrátit do své vlasti, protože jeho rodina na Libici byla vyvražděna. Proto se obrací jako misionář na sever Polska k tehdejším Prusům, a tam 23. dubna 997 končí svou pozemskou pouť."

Od 11. století je svatý Vojtěch pokládán za druhého patrona české země po svatém Václavu, zdá se ale, že v našem národě není doceněn dodnes.