Svatovítský poklad
Tajemný, unikátní, velkolepý, nádherný - všechna tato slova vystihují Svatovítský poklad. Když všechnu tu zlatou, stříbrnou, křišťálovou a jinou nádheru uvidíte pohromadě, stejně vám to vyrazí dech. S ředitelem Metropolitní kapituly Pavlem Kopačkou, manažerem chrámu Václavem Soukupem a šéfem oddělení uměleckých sbírek Správy Pražského hradu Martinem Herdou si Naděžda Hávová dala schůzku před katedrálou svatého Víta v Praze.
K pokladnici jsme si museli vyšlápnout pěkných pár schodů. "Právě stoupáme po točitých schodech, které vedou k takzvané nové pokladnici, kde je v současné době uschován Svatovítský poklad", popisuje ředitel Metropolitní kapituly Pavel Kopačka. Sám přiznává, že schody vedoucí do klenotnice nikdy nepočítal, ale zadýchaný prý bývá vždycky. Do pokladnice vedou těžké trezorové dveře, abyste je otevřeli, musíte mít sílu a hlavně čtyři speciální klíče.
Chrámový poklad katedrály sv. Víta je skutečně jedinečný. Vyniká nejenom svou krásou, ale také svým stářím. Nejvzácnějším předmětem je podle doktora Herdy jak z hlediska uměleckohistorického, tak liturgického je tzv. Korunovační kříž.
"Obsahuje předměty Kristova umučení. Byl pořízen Karlem IV. a už za jeho vlády byl kříž považován za nejvýznačnější předmět království."
Kříž je čistého zlata a vysoký je necelý metr.
"Je to vlastně schránka ve tvaru kříže, která je z té hlavní strany dutá a v ní jsou uloženy předměty, které se vztahují ke Kristovu umučení, ke Kristově pašiji. Je to především dřevo kříže, na kterém Kristus zemřel a je uloženo ve středu. Dále jsou zde uloženy dva trny z Kristovy koruny, napravo je část provazu, kterým byl Kristus spoután, nalevo je potom hřeb a nad křížem je umístěna houba, kterou měl být Kristus napojen."
Mohlo by se zdát, že to nejcennější jsou zlaté kříže, zlaté monstrance, křišťálové nádoby, nebo předměty zdobené drahými kameny. Jenže to tak není, to nejvzácnější jsou právě relikvie světců, které tyto schránky obsahují.
"To už je vlastně jenom z toho důvodu, že nic cennějšího, do čeho by tyto vzácné relikvie ukládali, lidé neměli. Proto se používaly zlaté schránky", vysvětluje Martin Herda.
Mezi nejvzácnější relikvie patří lebka svatého Václava. Tu mohou poutníci vidět například při Svatováclavské pouti ve Staré Boleslavi, říká manažer kapituly Václav Soukup.
"Ale není to jediná lebka, kterou tady máme. Když se podíváme kousek vpravo, tak spatříme lebku svaté Ludmily, babičky svatého Václava. Vyndáme ji v půlce září při svátku svatého Václava."
Počet vzácných předmětů v pokladu se v průběhu staletí neustále měnil, jak připomíná ředitel metropolitní kapituly Pavel Kopačka.
"První polovinu století do toho pokladu někdo vkládal a tu druhou polovinu z něj zase někdo bral. Díky tomu, že všechny předměty byly z drahých kovů, tak to byl vhodný směnný materiál za vojsko, které panovník potřeboval vytáhnout do války. Některé předměty skutečně padly za oběť třeba Janu Lucemburskému. Jeho manželka vkládala, on z pokladu bral."
Je velká škoda, že si běžně poklad nemůžeme prohlédnout. Pokud to vyjde, mělo by se to změnit už za dva roky. Metropolitní kapitula plánuje, že všechny vzácné relikvie a umělecké předměty vystaví nastálo.
