Svatá Anežka v Senátu
Letošní rok je Rokem sv. Anežky - připomínáme si už 800 let od narození této mimořádné ženy. Rok Anežky s sebou nese mnoho různorodých aktivit a jedna z nich se odehraje příští týden ve středu v Senátu: za účasti významných osobností z řad politiků i duchovních zde bude odhalena socha Anežky. Mimochodem - pochází z dílny Střední průmyslové školy kamenické a sochařské v Hořicích.
Máme vážně štěstí, že na úsvitu našich dějin je taková postava jako Anežka. Už je to 800 let, co se narodila, a přitom - nemohu si pomoci - je to osobnost absolutně inspirativní pro naši nejaktuálnější současnost. Jen si poslechněte historika Jaroslava Šebka, jaké na ni pěje ódy:
Jaroslav Šebek: „Není úplně od věci, že právě socha sv. Anežky bude umístěna ve vrcholné politické instituci. Protože my máme možná podvědomě Anežku zafixovanou jako hlavně tu, která se starala o chudé, založila špitál, založila klášter - byla spojena s tou charitativní, duchovní, altruistickou prací... Ale ona to byla také žena, která velice rázně vstupovala i do tehdejší politiky! A také se snažila na všechny ty procesy, které tehdy probíhaly, reagovat. Stačí si například vzpomenout na to, že ona usmířila Václava I. s Přemyslem Otakarem II. A ona si uvědomovala, že takový svár může poškodit zemi jako celek. A právě proto se do toho snažila vstoupit jako ona prostřednice, dnes bychom řekli - jako mediátor.“
Odpovědnost za stát, za společnost, za občany - to je téma, které Anežka v Senátu bude představovat, a Jaroslav Šebek prý doufá, že senátoři právě nad tím budou pod vlivem Anežky meditovat... Nezávislá senátorka Miluše Horská, nyní členka klubu KDU- ČSL spolu s duchovním otcem myšlenky prof. Piťhou cestu Anežky do Senátu iniciovala. Jak ona vnímá symboliku Anežky v Senátu?
Miluše Horská: „To je vlastně symbol i pro ostatní politiky, že bychom se měli více domlouvat a méně dohadovat, aby už to konečně bylo pro lidi... Protože kdo jiný nám ten příklad dal než sv. Anežka, která se vzdala svého královského postavení, výhod, a šla vlastně s těmi nejchudšími, s těmi nejprostšími a i tím dokázala vlastně ovlivňovat dějiny... Takže nemusíme být velcí nabubřelí politici, ale ty činy jsou potřeba dělat právě v souladu s tím rozumem a s tím srdcem.“
Anežka Přemyslovna v Senátu bude koneckonců naznačovat i to, o čem diskutují křesťanští intelektuálové již dlouho: že to s tím naším ateismem není tak fatální.
Jaroslav Šebek: „To právě je trošku demytologizace českého ateismu: protože sice jsme neustále vnímáni jako ateistická země, ale já bych řekl, že skutečně všechno je relativní. A právě relativitu tohoto tvrzení nakonec umocňuje i tento akt...“
Jak vidíš, Anežko, i nábožensky plachý národ Tě ctí, respektuje, sochy ti staví a pokud všechno půjde správným směrem - najdou naši senátoři i nějakou tu intimní chvilku k meditaci o ženě, jejíž vliv a záře nevyhasly ani během stovek let...