Šumavská zastavení
Celá Šumava a část jejího podhůří, celkem 1630 kilometrů čtverečních, byla v roce 1962 vyhlášena chráněnou krajinnou oblastí. Tímto opatřením byl dán základ k ochraně všech hodnot krajiny, jejího vzhledu a jejích typických znaků i přírodních zdrojů a k vytváření vyváženého životního prostředí.
K typickým znakům krajiny patří především její povrchové utváření, včetně vodních ploch a toků, její vegetace a volně žijící živočišstvo. Vyhlášení Šumavy za chráněnou krajinnou oblast přišlo v pravý čas, neboť právě tento kraj zůstal u nás téměř jediný, který nebyl dosud tak hluboce zasažen negativními vlivy civilizace. Oblast je zalesněna hlavně smrkem. Na Boubíně je zachován zbytek původního pralesa. Vyskytují se zde rozsáhlé slati a rašeliniště, například Mrtvý luh a jezerní slať, s typickou květenou a glaciálním reliktem - břízou trpasličí. Na území je deset rezervací: Boubínský prales, Černé a Čertovo jezero, Jezerní slať, Mrtvý luh, Rokytské slati, Mlynářská slať, Trojmezná hora, Bílá strž a Lipka.
Samozřejmě jsou zde místa opředená pověstmi. Jedna z nich, umělecky ztvárněná Eliškou Krásnohorskou v libretu pro Smetanovu operu, se vztahuje k Čertově stěně. Vypráví o tom, jak chtěl ďábel zmařit stavbu kláštera ve Vyšším Brodě. Za pomoci dalších čertů chtěl postavit hráz z balvanů a zadrženou vodou klášter zatopit. Jenže se nepodařilo postavit hráz do půlnoci a započatá stavba se zřítila. Moře balvanů, které v těchto místech zbylo, je památkou na nezdařený ďáblův záměr.