Súľovské skály
Místo až úžasně krásné – špičaté skalní jehly se tyčí a ukazují svými prsty na nebe. Zastihneme- li azurově modrou oblohu, spatříme neskutečné kontrasty modré, zelené a bílé barvy. V jarním období přibude ještě barva fialová, kterou rozzáří obrovské květy konikleců. O čem je řeč? O území ležícím na Slovensku asi 15 km jihozápadně od Žiliny, Súľovských skalách.
Z Považské Bystrice odbočíme přes Jablonové do vesnice Súľov. Dopravní prostředek můžeme nechat přímo uprostřed skal, kde je placené parkoviště a odtud se vydat na túry či procházky. Upozorňuji však, že převýšení je zde na začátku jakékoli cesty do skal poměrně značné, což může být po zimě pro někoho problém.
Skalní město vyniká zajímavou zvláštností. Jako ostatní „bílá“ pohoří je tvořeno převážně vápencem a dolomitem, ale v jiné formě, a to ve formě slepence. Súľovský slepenec vznikal postupně ve třetihorách, kdy druhohorní řeka zde proudící přinášela množství hornin. Tyto horniny omílal příboj tehdejšího moře a ukládal opracované kameny o průměrech 3–15 cm, ty se zároveň i tmelily. Rozpadem příbřežních skal, které se najednou uvolnily, aniž je moře stihlo opracovat, dále vznikly tzv. slepencové brekcie, tvořené ostrými úlomky různých hornin.
V pozdější době došlo k tektonickým pohybům, které dnešní skály vyzvedly do současné podoby. Moře ustoupilo a erozí, zvláště ve čtvrtohorách, se postupně vymodelovaly dnešní tvary. Slepenec je zde poměrně drolivý a eroze probíhá i dnes. Díky ní můžeme spatřit opravdu neobvyklé útvary a skalní brány. Mezi nejznámější útvar patří Gotická brána, která je asi 13 metrů vysoká. Uvidíme ji po vystoupání poměrně příkrého svahu, nedaleko již zmíněného parkoviště.
Nejvyšší vrchol Súľovských skal, Brada, s výškou 816 metrů, je ovšem dostupný pouze horolezcům. Zdolali jej již ve 40. letech minulého století němečtí vojáci, ale dnes je kvůli vzácné květeně výstup na Bradu celoročně zakázán. Obyčejný turista a slušný horolezec se tedy musí spokojit s pohledem na skalnatý vrchol zespodu. Můžeme ovšem vystoupat na vyhlídku „pri Brade“, nad kterou ční tento 25 metrů vysoký skalní útvar.
Milovníci dobrodružství se jistě odváží do volně přístupné jeskyně Šarkania diera s délkou 60 metrů a výškou 20 metrů. Nečeká nás tam již dávno vyhynulý jeskynní medvěd, jehož pozůstatky, stejně jako stopy osídlení z mladší doby kamenné zde objevili archeologové. Překvapit vás ale může špatný stav železného žebříku, po kterém je nutno k jeskyni došplhat. Rozhodnete-li se vydat touto cestou, raději si nejprve pečlivě ověřte, jak pevně jsou žebříky uchyceny. Zvládnete-li překonat žebříky, připravte se na strmé stoupání po sypkém povrchu. Navštívíte-li jeskyni v zimě, odměnou vám budou zajímavé ledové útvary.
SÚĽOVSKÝ HRAD
Zajímavým propletencem skalního města a zbytků hradního zdiva je dnes zřícenina Súľovského hradu, který pochází z poloviny 15. století a od roku 1763 postupně chátrá. Promyšlené využití skalních stěn, které místy nahradily vlastní stěny hradu, je patrné dodnes. Hrad má dvě části, spodní a horní, s výškovým rozdílem čtrnácti metrů. Dříve byly propojeny chodbou se schodištěm vytesaným do skály. Vstup do horního hradu tvořil úzký otvor mezi skalami opatřený padacím můstkem. Zřícenina je ve výšce 550 m n. m. a zůstává nadále zajímavou atrakcí nejen díky výhledům do okolí.
Súľovské skály jsou právem rájem botaniků. Na jaře zde dominují nádherné porosty konikleců prostředních, do fialova barvící ještě suchou trávu. Poštěstíli se vám, spatříte hořec Cluisův či prvosenku lysou. Jsou zde doslova koberce prvosenky bezlodyžné. Později, po odkvětu prvních jarních kvítků, se na svět proderou nádherné orchideje. Můžete zde najít vstavač bledý, vstavač mužský, vstavač vojenský, vemeník dvoulistý, hlístník hnízdák, kruštík tmavočervený, pětiprstku žežulník. Ze vzácnějších pak okrotici červenou, korálici trojklannou či tořič hmyzonosný. Kromě orchidejí uvidíme nespočet skalniček, takže každý si jistě přijde na své. Musím vás však upozornit, že jakékoliv zásahy do přírody (odnášení rostlin) zde nejsou tolerovány. Proto si při svých vycházkách vychutnávejte tuto krásnou botanickou zahradu, je zde opravdu co obdivovat.
V samotných skalách žije poměrně značné množství živočichů. Skalní věže a pukliny obývají zejména poštolky, výři, krkavci a kavky. Zajímavým obyvatelem Súľovských skal je skalník zpěvný, pták z čeledi drozdovitých, který v České republice již vyhynul. Prostředí skalního města vyhovuje i mnoha druhům plazů včetně vzácné ještěrky zední, která u nás žije pouze na dvou lokalitách. Podobně je tomu i s motýly – jasoň červenooký neměl v ČR takové štěstí jako tady. Nalezneme ho pouze na Moravě ve Štramberku, a to jde ještě o populaci uměle přivezenou ze Slovenska. Skalní městečko je rovněž rájem pavouků, kterých zde bylo zmapováno 176 převážně stepních druhů. V bukových lesích obklopujících skály, kde se ještě zřídka vyskytuje původní dřevina tis červený, žije také rys ostrovid.
Přestože jsou Súľovské skály chráněny již od roku 1931, čili patří mezi nejstarší chráněná území na Slovensku, ne vždy tato opatření vláda respektovala. Od konce války až do roku 1955 zde probíhala poměrně drastická těžba vápenců a došlo k devastaci části území. Teprve v 70. letech, po vyhlášení Státní přírodní rezervace, se s těžbou definitivně přestalo. V současné době je v provozu pouze velký lom za obcí Jablonové, směrem na Súľov.
Súľovské skály protkává spousta turistických tras, které nejsou – až na počáteční výstupy – příliš obtížné. Průměrná doba, kterou strávíme na túrách, činí přibližně 3 hodiny, převýšení se pohybuje v rozmezí 250–450 m. Rovněž horolezci zde mají široké spektrum vyžití. Některé skály je ovšem povoleno zdolávat až od letních měsíců a výstup do určitých obzvlášť citlivých oblastí je zakázán celoročně.
Rozkvetlé Súľovské skály jsou na jaře určitě místem, které stojí za to vidět. Při návštěvě této unikátní lokality zkuste myslet i na její vzácné obyvatele, kteří by neradi skončili pod vrstvou odpadků nebo jako pouhá vzpomínka vycpaná či připíchnutá v muzejních vitrínách.
Článek a fotografie poskytl časopis Naše příroda.
Občanské sdružení Naše příroda je neziskovou organizací. Jejím základním cílem je informovat o přírodě, životním prostředí a jejich ochraně.