Stránky na dobrou noc Sylvie Plathové

Americká básnířka Sylvia Plathová (1932–1963) je v českém prostředí dobře známá zejména díky překladům Jana Zábrany a Tomáše Hrácha. Čtenáři se mohli s její tvorbou seznámit už v roce 1984, kdy byla v Zábranově překladu publikována sbírka Ariel. Poezie Sylvie Plathové byla uvedena také ve sborníku americké poezie Horoskop orloje, jehož vydání se podařilo uskutečnit ještě v roce 1987. V roce 2002 vyšel výbor básní Noční tance. Také autobiografický román Pod skleněným zvonem, který vyšel krátce před Plathové dobrovolnou smrtí, vychází v českém jazyce už podruhé. Dostupné jsou rovněž její deníky.

Knížka o postelích

Jméno Sylvie Plathové nebývá spojováno s tvorbou pro děti, ale Plathová pro ně psala. V první části třídílného cyklu uvádíme Knížku o postelích - báseň pro menší i dospělé posluchače o tom, jaké vlastnosti má mít zábavná postel a které postele jsou ze všech postelí „to pravé“. V následujících dvou večerech pak zazní Plathové pohádky psané prózou. Všechna tři díla spojuje vtip, provokace, nabádání k odvaze a originalitě.

Oblek, kterému nic nevadilo

Dávno před narozením svých dvou dětí Sylvia Plathová ve svých deníkových zápiscích i románu přemýšlela, co pro ni znamená být ženou a jak konkrétně naplnit roli manželky a matky. Pokoušela se o harmonické rodinné soužití i o nezávislý tvůrčí život. V listopadu 1959, těhotná s prvním dítětem, uvažuje: „Ke skutečně plnému životu potřebuji jiné lidi, potřebuji práci. Nikdy se nesmím stát pouhou matkou a hospodyní.“

V pohádce psané prózou, pojmenované Oblek, kterému nic nevadilo, figuruje sedm bratrů a jeden vlněný, hebký, zbrusu nový, hořčicově žlutý oblek. Je to pohádka o chlapci jménem Tomáš Fuk, který byl nejmladší, ale nejvíc po obleku toužil.

Kuchyně paní Třešinkové

Třetí pohádkový příběh Sylvie Plathové se jmenuje Kuchyně paní Třešinkové. Je z roku 1958 a autorka v něm píše o kuchyni v Jabloňové ulici, ve které si domácí spotřebiče za asistence šotků vyměnily úlohy. Plathová jej napsala pro dětský časopis, ale publikován byl až v roce 2001.

Plathová byla matkou na samém začátku 60. let 20. století, tedy v době, kdy byl obraz šťastné ženy obecně vykreslován v domácím prostředí, obklopené fungujícími domácími spotřebiči. Taková je i hrdinka pohádky Kuchyně paní Třešinkové. Ale i do pohádky se Plathové vloudila zlověstná připomínka toho, že se věci mohou vzbouřit, že mohou toužit po něčem, co jim není přáno.

V kontrastu k idylce paní Třešinkové, která doma pokojně připravuje oběd pro manžela, popisuje Sylvia Plathová domácí svět žen v básni Lesbos jako nanejvýš znepokojivé a traumatizující prostředí: „Kuchyň je prolezlá zlem! / Syčí v ní brambory. / Kašírka jako v Hollywoodu, není z ní vidět ven.“