Stav ptactva v naší přírodě
Česká společnost ornitologická vyhlásila kukačku obecnou Ptákem roku 2010. Letošní ročník je zakomponován do projektu Mezinárodního roku biodiverzity. Organizace spojených národů ho vyhlásila proto, že chce upozornit na důležitost druhové rozmanitosti v přírodě. Podrobnosti o obou akcích zjišťoval Daniel Mrázek v rozhovoru s Mgr. Zdeňkem Vermouzkem z České společnosti ornitologické.
Kampaň Pták roku běží od roku 1992 a její cíl je velice prostý. Přiblížit veřejnosti, všem, kdo chtějí alespoň trochu naslouchat, bohatství přírody. A protože to je velice široký pojem, snažíme se ho vždycky představit na konkrétním druhu v každém roce. Podle toho, o jaký se jedná druh, jsou potom vyhlašovány další doprovodné akce.
Které druhy dosáhly v minulosti na titul pták roku?
Byla jich celá řada. Namátkou bych jmenoval skorce vodního, racka chechtavého, skřivana, vlaštovku, sovu pálenou, ledňáčka. Jsou to většinou druhy, které jsou známé, jsou atraktivní a bohužel také něčím ohrožené.
Jaký je vlastně stav ptactva u nás?
Je to stejné jako s celou přírodou, stav ptactva není nijak růžový. Byť by se to na první pohled tak nemuselo zdát. Za třicet let, co sledujeme vývoj početnosti ptáků prostřednictvím jednotného programu sčítání ptáků, zjistili jsme, že asi třetina druhů přibývá, třetina ubývá a zbytek má početnost zhruba stabilní. Problémem ale je, že ubývají zejména druhy doposud běžné, takže celkově přicházíme o nemalá množství jedinců. Za těch třicet let to může být něco kolem 10 miliónů ptáků.
Které druhy jsou ohroženy?
Skupinu, u které je ohrožení zřetelné, současně by ale bylo možné je řešit, představují ptáci zemědělské krajiny. To jsou druhy, které vyžadují určitý způsob hospodaření, rozšířily se, žily u nás, protože se nějakým způsobem v zemědělské krajině pracovávalo, lidé ji obdělávali. S nástupem industrializace a intenzifikace zemědělství, používání těžké techniky a zejména chemických látek dochází ke kontaminaci a velikému ochuzování celé přírody. Je to vidět i na ptácích jako velice dobrém indikátoru stavu přírody.
Jak lze zabránit úbytku ptáků zemědělské krajiny?
Způsob hospodaření je u nás dán společnou politikou Evropské unie, takže nejde nic vyčítat našim zemědělcům, ti se chovají tak, jak jedině mohou, aby přežili. Dokud budou dotační tituly společné dotační politiky nastaveny tak, že preferují výnos, maximalizaci výnosu z jednotky plochy, bude bohužel docházet k systematickému dlouhodobému ochuzování přírody, v západní Evropě probíhá více než 30 let. Naopak v zemích bývalého východního bloku se dobře ukazuje, že s tímto problémem lze něco dělat. Po roce 1989, kdy ustal příliv peněz do zemědělství, se výrazně snížila intenzita zemědělského hospodaření a ptáci na to velice rychle reagovali - během pár let zemědělských ptáků začalo přibývat. To trvalo asi do druhé poloviny 90. let, než se objevily dotace z Evropské unie, nyní se bohužel zase přibližujeme západní Evropě, stavu, kdy zemědělští ptáci mizí. Například chocholouš je prakticky vzácný druh, i když ještě naši otcové si jej pamatují jako ptáka, který byl v podstatě všude. Dalším takovým ptákem je čejka. Ale i početnost zcela běžných ptáků skřivanů polních se snížila o více než polovinu.
Zemědělské ptáky můžeme zachránit tím, že změníme způsob hospodaření. Že zemědělství přiznáme kulturní roli, roli péče o krajinu a tvorby krajiny. Jiným způsobem přidělování a výpočtu zemědělských dotací, tak aby zemědělství fungovalo, ale aby dopad na krajinu a biodiverzitu nebyl tak drastický.
Kteří ptáci naopak u nás přibývají?
U nás přibývají dvě skupiny ptáků, u těch máme vysledovanou příčinu. Jednak jsou to někteří ptáci lesní, protože u nás systematicky od druhé světové války narůstá jak plocha lesa, tak i stáří lesních porostů. Řada druhů tedy zvyšuje svoji početnost, ale neplatí to pro všechny. Bohužel lesním specialistům, druhům odkázaným jen na určitý typ lesa, těm se nedaří. Ti šíře zaměření, generalisté (kosi, sýkorky aj.) jsou na tom dobře. Nebo lejsek bělokrký, kde už se uplatňuje i další vliv, kterým je změna klimatu a s ní spojený ústup druhu se severním rozšířením, čili druhů chladnomilných, a nástup druhů jižnějších, teplomilných.
Je přibývání některých druhů pouze pozitivním jevem, nebo způsobuje v přírodě narušení rovnováhy?
Přírodní ekosystémy jsou velice komplikované struktury, do kterých my v žádném případě nevidíme a nejsme schopni zmapovat všechny vztahy, které tam nastávají. K ubývaní, přibývání, nahrazování či výměně druhů docházelo vždycky a není třeba se tím nějak vzrušovat. Co je ale dnes neobvyklé a bezprecedentní, je rychlost úbytku druhů v současnosti.
O letošním vítězném kandidátovi projektu Pták roku, kukačce obecné, přineseme podrobnosti zítra, 23. února.
