Statná mužná postava a krásný melodický hlas – to byl Otomar Korbelář

10. listopad 2016

Měsíc listopad přináší – z pohledu na herecká jubilea – dvojí příležitost připomenout si archivním zvukovým snímkem a starými fotografiemi někdejší hereckou hvězdu Divadla na Vinohradech, ale také českého filmu.Touto hvězdou byl Otomar Korbelář, který se narodil 3.11. 1899 a zemřel před 40 lety 30. 11. 1976, vynikající český herec, dabér, ale také velmi dobrý muzikant a režisér. Po nějaký čas se uplatnil i jako divadelní ředitel.

Snímek z natáčení rozhlasové hry (není zachován údaj, z které hry to bylo) zachycuje Korbeláře v gestu, které mnohé napovídá o jeho hereckém temperamentu, naturelu. Svojí sošnou figurou, důstojným způsobem pohybu po jevišti, výrazným, nízko položeným hlasem byl předurčen pro role jednak milovníků (vzpomeňme na film „Prstýnek“ z roku 1944), později hrdinů, byl obsazován také do velkých charakterních rolí.

Otomar Korbelář-40.léta

V roce 1960 natočil Otomar Korbelář v Československém rozhlase pořad s názvem Na dobré chvilce. Vyprávěl v něm mladým posluchačům o svém uměleckém životě, o cestách, jež ho zavedly od původního hudebního vzdělávání k herectví, o svých názorech na umění, na poslání herectví… Několik částí z tohoto vzpomínání nám přiblíží základní okolnosti hercova života a tvorby v autentické podobě, v jeho osobním podání. K tomu jen několik dalších informací doplním v textu.

V.Chramostová a O.Korbelář-dramatizace podle J. Drdy: Jsou živí,zpívají-1966

Hudební nadání.
Málokterý z herců prokazoval takovou míru nadání pro hudbu, pro hru na hudební nástroje i pro zpěv, jako Korbelář. O tom, na jaké hudební nástroje se učil, vypráví ve 2. části svých vzpomínek. Nezmiňuje se ale o tom, že v průběhu první světové války, tedy ještě jako „teenager“, se živil jako klavírní doprovazeč němých filmů v jednom z pražských kin.

O.Korbelář 60.léta

Při zmínkách o svých studiích přešel herec mlčením skutečnost, že na přání svého nevlastního otce začal během 1. světové války studovat obchodní akademii. Tu však nedokončil a vrhl se na studia hry na dechové nástroje (sám prozrazuje, o které šlo) na hudebním oddělení pražské konzervatoře. Odtud pak vedla poměrně přímá cesta ke studiu herectví na téže škole. Ke zmíněné jeho učitelce, herečce Marii Hořicové-Laudové, doplňme ještě jméno dalšího pedagoga, který při herecké výchově mladého Korbeláře sehrál důležitou roli – byl jím profesor Jaroslav Hurt. Jeho „pedagogickýma rukama“ prošli i další známí herci a režiséři: František Salzer, Jan Škoda, Miloslav Jareš (významný rozhlasový režisér, který Korbeláře přivedl k rozhlasové práci) a také herečka Jarmila Horáková.

Otomar Korbelář a režisér Mil.Jareš-Troilus a Kressida-1967

Otomar Korbelář s režisérem Miloslavem Jarešem - při natáčení rozhlasové verze Shakespearovy hry Troilus a Kressida - 1967. Foto: Archivní a programové fondy Českého rozhlasu

Korbelář patřil k těm hercům, kteří – byť v úplných začátcích své dráhy – měli možnost působit i po boku slavného (můžeme snad i říct „legendárního“) Eduarda Vojana. Korbelář v jedné části svých vzpomínek dává k lepšímu drobnou úsměvnou příhodu, kterou s Vojanem zažil na scéně Národního divadla.

O. Korbelář (vlevo) při natáčení rozhlsové hry

Jak jsme s Korbelářových úst už slyšeli, herecké působení na Národním divadle bylo pro něj jen začátkem dráhy, kterou se rozhodl rozvíjet a zdokonalovat v jiných divadlech. Poměrně detailně nám sděluje, proč se tak rozhodl, stejně jako vypočítává sled divadel, jimiž prošel. Chybí jen zmínka o tom, že působil také v Městském divadle v Kladně, kde byl dokonce i po nějaký čas ředitelem. V Divadle na Vinohradech pak hrál – s několika přestávkami – v rozpětí let 1929 – 1966. V závěru své divadelní kariéry pak ještě hrál v Hudebním divadle v Karlíně.

Světla Amortová a Otomar Korbelář-Brecht: Galileo Galilei 1958

Světla Amortová a Otomar Korbelář - natáčení rozhlasové verze hry B. Brechta Galileo Galilei - 1958 Foto: Archivní a programové fondy Českého rozhlasu

V předchozí části vzpomínek otevřel herec kapitolu svého filmového herectví. Měli bychom ji doplnit o několik dalších titulů, v nichž se prosadil a zaznamenal v nich úspěch. A tak jen stručný výčet: hrál mlynáře ve filmové verzi Jiráskovy Lucerny, MUDr. Hegla (Pacientka Dr. Hegla), montéra Frantu Macouna (Tulák Macoun), skladatele Františka Kmocha (To byl český muzikant – v tomto filmu i sám hrál na hudební nástroje), zločince Freda Floka (Těžký život dobrodruha) a pak dvojroli v již zmíněném Prstýnku. To vše ještě ve válečných letech. Po válce pak hrál v Nezbedném bakaláři, ve filmu Lavina, titulní postavu v Janu Roháči z Dubé, pytláka Dubského z Pytlákovy schovanky, Františka Josefa I. v Sarajevském atentátu a Šantalu ve filmu Náš dědek Josef.

Nelly Gaierová a O.Korbelář-L.N.Tolstoj: Plody vzdělanosti-1962

V závěru svých vzpomínek byl herec postaven před otázku, který z hereckých oborů má osobně nejraději….ta mu dala příležitost sdělit svou představu o poslání umělecké práce, herectví pak především.

B.Navrátil, O.Korbelář, V.Salač - Shakespeare: Cymbelín-1963

B.Navrátil, O.Korbelář a V.Salač - Shakespeare: Cymbelín - 1963. Foto: Archivní a programové fondy Českého rozhlasu

Spustit audio