Stařeček Goodman…a Náš dědek Josef
Herec, na kterého dnes vzpomeneme, jako by byl předurčen pro postavy dobrotivých staříků. Když hrál hodného stařečka Goodmana ve filmu Limonádový Joe, bylo mu však teprve 56 let. Když vytvořil v Kachlíkově filmu Náš dědek Josef postavu dědka obdařeného svéráznou životní filozofií a osobitým humorem, bylo mu 70. A přitom obě postavy mají (vizuálně) hodně společného. Narodil se 5.2. 1906 v Praze, zemřel před 35 lety, 22. září 1980. Jmenoval se Bohuš Záhorský.
Se Záhorského jménem to nebylo jednoduché. Pokřtěn byl jako Bohumil, někdy byl uváděn jako Bohuslav, v dobách studií používal pseudonym Bóža Horský. Mluvíme-li o jeho studiích, pak je třeba uvést, že v nadšení pro divadlo opustil v kvintě gymnázium a začal studovat (v roce 1923) na Státní konzervatoři. Ale po dvou letech studia přerušil a vrhl se do praktického divadelního života. Vystupoval v experimentálních inscenacích M. Mareše a J. Frejky.
V mládí patřil k hercům, kteří velmi často měnili soubor. Takže - zde je stručný, leč pestrý přehled jeho angažmá: divadla Rokoko (1925), společnost manželů Steimarových (1925), Umělecké studio V. Gamzy (1926 – 1927), Frejkovo divadlo Dada (1927 – 1929), Moderní studio (1929). V letech 1927 – 1929 působil současně v Burianově voicebandu. Následovalo Národní divadlo v Brně (1929 až 1931), pak Osvobozené divadlo (1931 – 1935) – ve zvukové ukázce na toto angažmá Záhorský vzpomíná. Dále hrál v Novém divadle (1935), znovu v Osvobozeném (1935 – 1938), v Akropolisu (1938), v divadle u Nováků (1938 – 1940), v Nezávislém divadle (1940 – 1944) a v Intimním divadle (1944 – 1945).
Po válce následovalo roční angažmá v Realistickém divadle a pak už (v roce 1946) činohra Národního divadla. Zde působil nepřetržitě až do svého odchodu do důchodu v roce 1970, ale i později pohostinsky. Jednou z jeho posledních rolí na scéně Národního divadla byl vodník Ivan v Jiráskově Lucerně (1975). Během své herecké kariéry byl často angažován do filmových, ale také do rozhlasových rolí (z nich jsou vybrány zvukové ukázky na této stránce).
Bohuš Záhorský s rozhlasovým dramaturgem Daliborem Chalupou - 1965. Foto: Archivní a programové fondy Českého rozhlasu
Za celou hereckou kariéru vytvořil Bohuš Záhorský několik stovek rolí. Jen na scéně Národního divadla jich bylo kolem 110. A jakkoli jsme ho v úvodu představili jako herce určeného pro úlohy staříků, jeho rejstřík byl pochopitelně mnohem širší. V mládí hrál i milovníky (vždy ale s komickým nádechem), v Osvobozeném divadle prokázal svůj smysl pro nadsázku a satiru, v Národním divadle se z něj stal skvělý herec realistického naturelu. Zvlášť vydařené byly jeho postavy, které těžce prožívaly nenaplněnost života – např. v Čechovových hrách Racek, Višňový sad, anebo v Millerově Smrti obchodního cestujícího. Současně v jiných inscenacích prokazoval svůj smysl pro humor – např. v Rostandově Cyranovi, nebo v Tylově Strakonickém dudákovi .
Mezi nezapomenutelné role Bohuše Záhorského patří nepochybně jeho pan Vach z legendární inscenace Hrubínovy Srpnové neděle (režie Otomar Krejča, 1957), kde mu partnerkou byla Jiřina Šejbalová. Z této hry uvádíme závěrečnou ukázku dnešní vzpomínky na vynikajícího herce Bohuše Záhorského.
V rozhlasovém studiu se při natáčení sešli Ladislav Boháč, Bohuš Záhorský, Josef Bláha, Míla Besser a Eduard Cupák. Snímek z poloviny 60. let. Foto: Archivní a programové fondy Českého rozhlasu