Stanislav Neumann: Sedím na větvi a zpívám
Známý rozpustilý popěvek, který je obsahem naší první zvukové ukázky, zazněl poprvé v roce 1940, kdy měl premiéru film Pelikán má alibi. Píseň půvabně zazpívali Jindřich Plachta a Stanislav Neumann.
Stanislav Neumann se narodil 16. 7. 1902 v Praze, zemřel tamtéž 19. 2. 1975. Jakkoli vlastnosti tohoto herce – jeho drobná pohyblivá postava, schopnost vytvářet svérázné grimasy a jeho nezaměnitelný plačtivě huhňavý hlas – předurčovaly ke komickým rolím, na začátku své herecké dráhy si svoji budoucnost představoval jinak.
Epizoda, kterou vyprávěl Stanislav Neumann ve zvukové ukázce se týkala jeho angažmá v kladenském divadle, kde krátce působil v roce 1921. Máme-li si připomenout celý sled Neumannova života, musíme začít v roce 1902, kdy se narodil v Praze na Žižkově v rodině básníka Stanislava Kostky Neumanna a jeho ženy nakladatelky Kamily Neumannové. Od útlého věku byl tak budoucí herec obklopen prostředím a osobnostmi, které v mnohém určily jeho kultivovanost a vkus.
Ani v kladenském divadle však Neumann nevydržel dlouho. Po necelé sezóně odešel do Národního moravskoslezského divadla v Ostravě, pak se znovu vrátil do Kladna, avšak během následujících let stihl angažmá u několika dalších divadel – byly jimi mimo jiné divadelní společnost Františka Kosteleckého, divadlo v Českých Budějovicích. Pak už zamířil do Prahy. Po krátkém působení na Biblické scéně na Žižkově přišel sled dalších angažmá.
Některé z rolí, které herec na zvukovém úryvky vyjmenoval, zůstaly v Neumannově podání zachovány v archivu Českého rozhlasu. Jednou z nich je čert Omnimor z Drdových Hrátek s čertem. V rozhlasové verzi této slavné pohádkové hry vystoupil po boku Jaroslava Průchy, coby Martina Kabáta, a Františka Filipovského, který byl čertem Karborundem.
A ještě jednoho Neumannova čerta si připomeneme. Roztomilí a úsměvní čertíci, které do svých pohádek včleňoval Jan Drda, jako by byli Neumannovi psáni přímo na tělo. Jeho Zapomenutého čerta lze bez váhání označit za nezapomenutelného.
V rozhlasové nahrávce byla Neumannovou partnerkou Jiřina Šejbalová v úloze nebojácné vdovy Plajznerky.
Stanislav Neumann býval převážně obsazován do menších rolí. Vždy z nich dokázal vytvořit výrazné figurky, které bývaly ozdobou všech inscenací, v nichž vystoupil. Přesto v jeho herecké dráze zaznamenáváme několik rolí hlavních. Postupně se v nich přehrál v herce tragikomického s velkým smyslem pro groteskní nadsázku. Z tohoto typu rolí je například jeho Harpagon v Moliérově Lakomci.
Závěr našeho setkání se Stanislavem Neumannem pak patří jeho vyznání, kterým kdysi postihl podstatu herecké práce.