Sluníčko, které přestalo zářit příliš brzy: život Karolíny Slunéčkové
Její skutečné jméno bylo Olga Sluníčková. A významu tohoto jména byla věrná po celý, byť příliš krátký život. Zářila, rozdávala dobrou náladu, úsměvy a neobyčejnou energii. Milovala společnost, od útlého věku obdivovala film a to ji přivedlo – už v 15 letech – na prkna, která znamenají svět. Hrála pak nepřetržitě do svých 49 let, kdy ji zaskočila zákeřná choroba, které záhy podlehla. Stalo se to přesně před 30 lety, 11. června 1983. Znali jsme ji pod jménem Karolina Slunéčková.
Karolina Slunéčková se narodila v roce 1934 na Kladně (8. dubna). Dětství však trávila převážně v Ústí nad Labem, kde její rodiče vlastnili restauraci. Toto prostředí plné lidí jí patrně dalo schopnost výborně komunikovat, pohybovat se ve společnosti – a současně rozdávat dobrou náladu a radost. S praktickým herectvím začínala na konci 40. let v Českých Budějovicích. V roce 1952 byla přijata na studium herectví na pražské DAMU. Ihned po absolutoriu školy (1956) jí nabídlo angažmá divadlo, které působilo na pražských Vinohradech. V té době se jmenovalo Ústřední divadlo československé armády, později už tak, jak je známe dodnes - Divadlo na Vinohradech.
Talent Karoliny Slunéčkové brzy objevili filmoví režiséři. Hrála za svůj nedlouhý život téměř ve stovce filmů, režiséři však jen zřídka dokázali využít celou šíři jejího talentu a obsazovali je stereotypně do nevelkých komediálních rolí; často vytvářela půvabné, energické, eroticky přitažlivé ženy. Ve filmech pro děti byla občas v rolích dobrosrdečných, usměvavých maminek. Skutečně velká filmová role ji však minula.
O to více a s ohromnou vervou se věnovala působení na jevišti. V mládí hrála role půvabných, často naivních dívek (Mančinku v Dalskabátech, Kristlu v Babičce, Lidunku ve Fidlovačce). Za nejvýraznější roli z tohoto období označují pamětníci její Natašu z Vojny a míru. Kritici tehdy konstatovali: „Dokázala předat její čistotu, naivitu, vášeň, vzlet a zároveň ji hodně zreálnit. Ukázala v ní poprvé rozsah svých hereckých možností.“ Když se kdysi Karolíny Slunečkové novináři ptali, kterou ze svých jevištních postav má nejraději, označila Janu z Arku z Anouilhova Skřivánka.
Karolína Slunéčková dovedla velmi podmanivě využívat svého hlasu. To brzy odhalili rozhlasoví režiséři a dávali ji poměrně hodně příležitostí tento talent projevit před mikrofonem. (Ve zvukové ukázce si připomene Karolínu Slunéčkovou v roli Marie z Lorcovy tragické dramatické básně Pláňka. Uvádím zde část dialogu Marie s Pláňkou, kterou v inscenaci režiséra Miloslava Jareše z roku 1966 představovala Viola Zinková.)
Když Karolína Slunéčková podlehla ve svých 49 letech rakovině plic, byla na vrcholu uměleckých sil, byla ještě velmi mláda.
„Její časný odchod z tohoto světa je krutý tím, že Karolína nestihla všechno, co v ní bylo, vypovědět. Byla to velká osobnost, krásná ženská a opravdu báječná herečka,“ prohlásila po její smrti její přítelkyně a herecká kolegyně Jiřina Jirásková.
