Slovenská farnost v Praze
Česká republika je členskou zemí Evropské unie, a také leží v srdci starého kontinentu. Je tedy přirozené, že sem směřuje mnoho cizinců. Je samozřejmě v zájmu naší země, aby se co nejlépe integrovali, pokud zde chtějí žít. Teď se ale podíváme za Slováky v Praze, kteří jsou zde cizinci spíš papírově než kulturně. Ještě nedávno jsme žili ve společném státě a Praha byla i jejich hlavním městem. Existují zde centra, kde se Slováci setkávají, a samozřejmě také katolické farnosti. Jedna vznikla nedávno Jindřišské ulici u kostela sv. Jindřicha a Kunhuty. Další místo, určené slovenským věřícím je žižkovský kostel sv. Prokopa.
Slováci, ať už dělníci, manažeři nebo studenti, tvoří na Žižkově poměrně velkou skupinu farníků. Proto jednou měsíčně zaznívá mše i v jejich rodné řeči, říká administrátor farnosti Miloš Szabó. "Slováci tvoří nedílnou součást žižkovské farnosti už i proto, že je tady několik kolejí, kde bydlí slovenští vysokoškoláci. A vlastně tak nějak přirozeně vyplynula potřeba, abychom i pro Slováky vytvořili nějaké zázemí. Ještě donedávna slovenská farnost neexistovala."
Na pravidelnou slovenskou bohoslužbu můžete k Prokopovi zamířit každý druhý pátek v měsíci vždy od 18 hodin. Podle Miloše Szabóa jsou ale jak slovenské, tak běžné mše namixované - chodí na ně Češi i Slováci. "To mě hodně těší. Když je porozumění mezi lidmi, tak jsme na sebe navzájem tak trochu i zvědaví a po rozdělení Československa je to teď, myslím, asi v nejlepším bodě vztahů, jaké jsem zažil. Takže na slovenské bohoslužby chodí i Češi."
Miloš Szabó se narodil ve slovenských Bojnicích. Po studiích chtěl jít na misie do Kamerunu, jenže cesty Páně jsou nevyzpytatelné. "Odcházel jsem ze Slovenska s vědomím, že chci někam na misie, protože jsem byl formován v Misijní společnosti. Rozhodoval jsem se nejdříve pro Afriku. Nakonec se z toho vyklubalo Česko."
Otec Miloš přiznává, že pro Slováka v Česku to není tak jednoduché, jak by se na první pohled mohlo zdát. Jeho první štace v České republice byla ve Štěchovicích. Zaskočil ho fakt, že v malých vesničkách kolem Štěchovic leckdy nebyl nejenom kostel, ale ani kaplička. A překvapený byl ještě z jedné věci: "Že existuje v srdci Evropy země, kde jsou vesnice, ve kterých nemají ponětí, že patří do nějaké farnosti, že nevědí, kdo je jejich farář. Kolem Vánoc jsem opravdu hodně citově strádal. Velice jsem si uvědomoval, že Češi mají jinou mentalitu než my, Slováci. Nezbývalo mi, než to přijmout a naučit se s tím žít. Dnes jsem v České republice šťastný."
V každé diecézi má diecézní biskup povinnost postarat se o věřící různých jazykových a národnostních skupin. V Praze existuje už delší dobu také polská římskokatolická farnost. Kromě toho je v metropoli také francouzská a dokonce i vietnamská duchovní správa. Své kněze mají také anglicky, německy, španělsky i albánsky mluvící komunity.
