Slovem provází – Jiří Valenta
Pamětníci si hlas, který si můžete na okamžik naladit ve třech zvukových ukázkách na této stránce, nepochybně okamžitě vybaví. Byl nízko položený, podmanivý, vyslovoval přepečlivě vše, co vysloveno být mělo, nesl se pozvolným tempem, působivě intonoval a podmalovával projev, který byl bez přeřeků a chyb. Ten hlas patřil Jiřímu Valentovi.
Jiří Valenta by se byl 13. října tohoto roku dožil 85 let. Narodil se v Praze (1928) a zde také vystudoval reálné gymnázium (v letech 1939-47). V závěru středoškolských studií začal působit v Dismanově rozhlasovém dětském souboru (1946 – 1948), což byl logický úvod k jeho další rozhlasové kariéře. Odstartoval ji v roce 48, kdy v Československém rozhlase začal pracovat nejprve jako externí hlasatel, od roku 1954 vstoupil do stálého zaměstnaneckého poměru. Setrval v něm až do odchodu do důchodu, tedy do roku 1983. I poté působil v rozhlase opět externě, na závěr své půlstoleté rozhlasové dráhy pak ještě jako lektor pro hlasovou výchovu. Z dnešního hlediska je tato věrnost jedné instituci nebývalá a pro mnohé už dokonce nepředstavitelná. Ale u rozhlasáků tomu tak – v dřívějších letech – skutečně bývalo.
Kde jsme měli možnost Valentův hlas slyšet? Tady je stručný výčet pro pamětníky:
- běžná hlasatelská činnost už nejspíš upadla v zapomenutí
- uváděl dlouhá léta (1957-83) tehdy proslulé a oblíbené nedělní promenádní koncerty – zpravidla ze zahrady Na valech Pražského hradu, ale také dechovkové pořady „Při muzice“
- moderoval pořady „Kolotoč“, „Zelená vlna“, „Na vlně Prahy“, hudební soutěž „7 mikrofonů“
- uměl dobře německy a proto moderoval pro zahraniční vysílání pořad „Schlager – Lotterie“
- režiséři rozhlasových her ho často obsazovali do malých rolí (převážně do úloh hlasatelů) – slyšet jste ho mohli mimo jiné ve hrách „Robinson číslo 24073“, „Z apokryfů Karla Čapka“, „Jen my dva“, „Josef a Marie“, „Posel hydrometeorologického ústavu“, „Lov na pláč“, „Maigretův zloděj“, „Hodiny“…
Ve stejných (tedy malých) rolích se objevil v celé řadě českých filmů – připomenu zde několik titulů, což ovšem neznamená, že se Vám rolička, kterou v nich Jiří Valenta vytvářel, vybaví:
Hostinec U Kamenného stolu (1948), Pan Novák (1949), Pára nad hrncem (1950), Byl jednou jeden král...(1954), Anděl na horách (1955), Škola otců (1957), Tři přání (1958), Jarní povětří (1961), Prosím, nebudit! (1962). Bílá paní (1965), Zlatá reneta (1965), Hra bez pravidel (1967), F. L. Věk (TV seriál – 1970), Dny zrady (1973), Bouřlivé víno (1976), Tvář za sklem (1979)…
Po roce 1989 si Jiří Valenta zahrál i v americkém televizním filmu – vytvořil roli doktora Bella v dobrodružné sérii Malý Indiana Jones (1992).
Byl postavou v mnoha ohledech rozporuplnou. Na jednu stranu se podílel na vysílání Čs. rozhlasu v srpnových dnech roku 1968, na druhou stranu o něco později uváděl celou řadu normalizačních pořadů…
Kolegové ho uznávali pro pečlivost, vysokou profesionalitu, ale současně vyprávěli o jeho nedůtklivosti a žárlivosti na úspěchy jiných…
Jiří Valenta zemřel v roce 1999 v jedenasedmdesáti letech opuštěn a zapomenut. Dnes není známo ani přesné datum jeho úmrtí.