Skutečná dáma českého filmu – Růžena Šlemrová
Český film v době jeho předválečného vývoje není představitelný bez osobité herečky Růženy Šlemrové. A pokud mluvíme o první polovině 20. století, pak musíme zahrnout jak éru filmu němého, tak zvukového. Filmová kariéra Růženy Šlemrové obsáhla celých 40 let. První roli zaznamenáváme už v roce 1914 (šlo o film Noční děs), poslední pak v roce 1955 (Muž v povětří). Letos v listopadu si připomínáme, že uplynulo 130 let od jejího narození.
Růžena Šlemrová se narodila v Plzni a to 10. listopadu 1886. Její otec byl váženou osobností v oblasti historiografie, jmenoval se Bedřich Mach a vyučoval na plzeňském reálném gymnáziu. V roce 1908 se rodina přestěhovala do Prahy a žila na Královských Vinohradech. V osudu Růženy Šlemrové zaznamenáváme jednu netypickou okolnost. Když po maturitě na střední škole projevila zájem o studium herectví, rodiče jí toto směřování ani nezakazovali, ani nerozmlouvali. A tak mladá Růžena (ještě Machová) začala studovat soukromě herectví u slavné herečky Národního divadla Otýlie Sklenářové-Malé.
V roce 1917 bylo slavnostně otevřeno Divadlo na Vinohradech. A už o dva roky později byla Růžena Šlemrová přijata do jeho souboru. V službách této druhé pražské největší scény zůstala pak – s drobnými přestávkami – až do okamžiku odchodu do důchodu v roce 1948. Sehrála zde desítky výrazných rolí, téměř bez výjimky komediálního charakteru. Její doménou byly postavy temperamentních, dominantních dam z tzv. „vyšší společnosti“. Měla ohromný smysl pro groteskní nadsázku, vytvářela panovačné a mravokárné ženy, jichž se jejich okolí bojí, z nichž má strach především jejich životní partner. Vždy byla oblečena v nápadně okázalých kostýmech, ověšena šperky, s oblibou nosila komicky působící klobouky.
Rozhodující pro její filmové působení byla skutečnost, že se vdala za Roberta Šlemra, který byl filmovým producentem a také spoluzakladatelem filmových ateliérů Hostivař. Film jí nabídl velké množství příležitostí, byť – a to i v době její největší slávy, která nastala s érou zvukového filmu – to byly převážně role menší, často epizodní. Ale její herecký naturel se dokázal vždy prosadit, byla vždy snadno rozpoznatelná a také zapamatovatelná. Příkladem by mohla být její postava paní Rézi z filmu Anton Špelec, ostrostřelec (1932), kde se v nevelké roli prosadila i po boku Vlasty Buriana. Po válce a zejména pak v době socialistického realismu pro Šlemrovou už příliš mnoho filmových rolí nezbylo. Nepředstavovala tehdy typ, který by se hodil do budovatelských filmů. Přesto však její herectví i z těchto let v několika roličkách zachyceno bylo.
Dramaturg Frank Tetauer o hře Byl jeden vězeň
Vytvořila i několik rolí v rozhlasových činohrách, ale bylo to všechno v éře, kdy se rozhlasové pořady téměř bez výjimky nenatáčely. V rozhlasovém archivu tedy uchovány nejsou. Přesto však se před necelým rokem podařilo rozhlasovému zvukovému technikovi Miloslavu Turkovi, pracovníkovi archivu, učinit vzácný objev. Na zvukových fóliích nalezl a zrekonstruoval nahrávku tzv. divadelního okénka ze září roku 1936. V tomto pořadu, jehož cílem bylo udělat reklamu nové premiéře vinohradského divadla, pohovořil nejprve tehdejší dramaturg divadla Frank Tetauer.
Růžena Šlemrová v ukázce ze hry Byl jeden vězeň
Ve vinohradské inscenaci hry Jeana Anouilhe Byl jeden vězeň, kterou dramaturg Tetauer představil v rozhlasovém divadlením okénku, hrála jednu z hlavních rolí Růžena Šlemrová. A díky tomu, že Tetauer zařadil do svého divadelního okénka ukázku ze hry, můžeme si nyní poslechnout – byť jen v krátkém úryvku – divadelní projev známé komediální herečky. Hraje zde roli Adély. Vedle ní pak v ukázce zazní ještě hlas pozapomenutého herce Ferdinanda Harta, dála pak také Františka Kreuzmanna, herce Národního divadla. Jedná se o jedinou nahrávku hlasu Růženy Šlemrové, které se v archivu Českého rozhlasu nachází.
Růžena Šlemrová zemřela 24. srpna 1962 v Praze.
Růžena Šlemrová při natáčení v rozhlase - 1939. Foto: Archivní a programové fondy Českého rozhlasu