Šikovné gorilí ruce
Kdo chodí často do zoologické zahrady a má možnost pozorovat gorily, je asi stejně jako já pokaždé zas a znovu udiven jejich neuvěřitelnou podobností s lidmi.
Většinou se v našich článcích a magazínech věnujeme chování goril a jejich mentálním schopnostem. Když řeší různé úkoly, vychovávají mláďata nebo tráví odpolední siestu, zůstáváme vždycky v stát němém úžasu nad jejich lidskostí v tom nejlepším smyslu slova. Poklidný prázdninový čas umožňuje pobýt v pavilonu trochu déle a povšimnout si třeba méně nápadných maličkostí, které ukazují na naši blízkou příbuzenskou vazbu s gorilami.
Pozastavme se nad možnostmi gorilí ruky. Je to velmi zvláštní končetina. Na jedné straně slouží jako opora při chůzi a plní funkci přední nohy. Na zemi se tedy gorily pohybují po čtyřech. Země se dotýkají ohnutými prsty a váha přední části těla spočívá na kotnících přední končetiny. Kosti zápěstí přitom do sebe zapadají tak, že se jakoby uzamknou, aby skýtaly tělu pevnou oporu. Stejně jako celá gorilí kostra je paže a ruka velmi robustní. Toto opatření jim stejně jako šimpanzům umožňuje pohybovat se na zemi i v korunách stromů. Musejí zdolávat velké výškové rozdíly šplháním, k tomu účelu jim slouží mohutné svalstvo pletence předních končetin. Mají "ramena přes celá záda" - na rozdíl od člověka je jejich horní polovina těla těžší než dolní, a proto se musejí při pohybu po zemi opírat. Člověk takovou stavbu těla nepotřebuje, pobytu v korunách se vzdal.
Gorilí ruka je však také relativně krátká a široká a je ze všech lidoopů nejpodobnější ruce lidské. Ačkoliv je palec velmi silný, přesto je dobře pohyblivý, stejně jako všechny ostatní prsty. Gorila může uchopit i malou bobuli hroznu, aniž ji rozmáčkne. Protistojný palec dokáže vytvořit špetku a jemně uchopit cokoliv drobného. Zároveň zajišťuje pevné uchopení velkých větví. Sílu sevření má gorila dokonale pod kontrolou, takže vyvíjí tlak, jaký zrovna potřebuje. Stejně jako u ostatních primátů špičky prstů na předních i zadních končetinách vnímají tlak i teplotu a shora jsou chráněny plochými nehty. Ty se gorilám při chůzi přirozeně obrušují. Známe ovšem zlozvyk naší rozpustilé Shindy, která si nehty často okusuje.
Při řešení nastražených úkolů gorily prokázaly, že jejich ruka, chcete-li přední končetina, je nesmírně šikovná a zvládne leccos. Mačkat tlačítka televizního ovladače, vyšťourat prsty ovoce z úzké trubky nebo lovit dobroty v bonbónové houpačce. Richard všechny překvapil, když svými mohutnými prsty dokázal po vzoru distinguovaných labužníků vybírat tenkým párátkem jednotlivé rozinky schované v dřívku. Vývoj drobnějších a štíhlejších prstů u člověka se ukázal jako výhodnější, dovolují nám vytvořit a uchopit i ty nejsložitější nástroje. Stále však objevujeme, že možnosti gorilí ruky nejsou zdaleka tak omezené, jak by se z její robustní stavby na první pohled zdálo.
