Seznamte se, prosím: Stepník moravský
Již jsme vás informovali o nově objeveném druhu pavouka, který dostal jméno stepník moravský (Eresus moravicus). Vypravili jsme se za jeho objevitelem, arachnologem Milanem Řezáčem z Výzkumného ústavu rostlinné výroby v Praze, aby nám řekl více o způsobu života tohoto krásného pavoučího druhu.
Jen se musíme mít na pozoru. Pestré zbarvení případným dravcům říká, že by se měli ohlédnout po jiné pochoutce. Vydráždit stepníka se nemusí vyplatit ani člověku.
Mladé nedospělé jedince stepníků od sebe nerozeznáte, mají nenápadné zbarvení. Žijí v norách a nepotřebují zvláštní zabarvení, které by je chránilo. Ale ve chvíli, kdy samice dospěje, se jí na hlavě objeví svítivě oranžová skvrna. Samice má oproti samci kratší nohy, žije v noře až do konce života, kdežto samec potřebuje putovat za samicí. Při posledním svlékání získá krásné zbarvení a přitom se mu také prodlouží nohy. Já jsem vlastně stepníka nikdy celého neměřil, arachnologové určují velikost pavouka tak, že změří buď velikost hlavohrudi nebo celého těla, tj. hlavohrudi a zadečku dohromady, ale nikdy se neudává délka celého těla i s nohama. Tak teď měřím samici tímto způsobem poprvé - s nataženými nožičkami měří 3,5 cm. To je mezi českými pavouky docela úctyhodná velikost.
Kdybych ho potkal v přírodě, asi bych se bál.
Oni nepůsobí příliš agresivně, jsou to takoví pomalí méďové. Ale jejich kousnutí může mít nepříjemné následky. Pokud byste chtěl na sobě vyzkoušet, co jed dovede, mohl byste zkusit zmáčknout stepníka mezi prsty. Samice by se určitě bránila.
Vy jste to zkusil?
Takto jsem se svým zdravím nehazardoval, ale bohužel se mi to stalo nechtěně v přírodě. Naštěstí se nejednalo o samici stepníka moravského, který je z našich stepníků největší a má i nejvíce jedu, ale stalo se mi to u samiček menších druhů, stepníka černonohého a stepníka rudého. Tehdy se ukázalo, že jed stepníků má poměrně silné účinky. Všichni pavouci mají jedovou žlázu, ale většina jich ani nezvládne prokousnout lidskou kůži. I ti ostatní, kteří to zvládnou, nás neohrozí, jejich jed lidský organismus vůbec nezaznamená. U malého počtu pavouků ucítíte účinek jedu pouze lokálně, třeba jako svědění či zvýšenou citlivost v místě kousnutí. Ale pavouků, jejichž jed dokáže ovlivnit celý lidský organismus, je skutečně málo. A stepníci mezi ně patří. Stepníci se liší tím, že jejich jed obsahuje některé biochemické látky, které jsou blízce příbuzné látkám obsažených v jedech některých hadů. Jedná se především o tzv. fosfolipázy, které působí neurotoxicky. Dosud nebyla zpracována studie, která by stanovila letální dávku tohoto jedu pro člověka, a to z prostého důvodu - stepníci jsou v přírodě velmi vzácní a lidé se s nimi příliš nesetkávají. O tom, jak působí jejich jed na savce mnoho nevíme, a čerpáme jen z kusých informací. Mě tedy kousl stepník opakovaně a průběh byl vždycky stejný. Když to bylo například do prstu, zprvu se objevila bolest pouze v prstu, ovšem jak se jed šířil, postupovala bolest do mízních uzlin, poté nastal takový horečnatý stav, při kterém mi zrudl obličej, velice se zrychlil tep, cítil jsem tlak v hlavě a tento stav přetrvával 1 až 2 hodiny. Po zbytek dne ještě člověka bolí hlava. Tyto příznaky ale můžeme sledovat u zdravého silného muže, jaké by byly následky kousnutí stepníka u dítěte nebo u nemocného člověka, to nevíme. Jisté je to, že např.jeden příbuzný druh žijící v Turecku způsobil úmrtí dítěte.
Takže i u stepníka moravského je opatrnost na místě a je potřeba držet se od něho co nejdále, zvláště pak, máme-li s sebou děti?
Je to tak, ale ještě bych to poopravil. Běžný návštěvník přírody nemá šanci se s ním setkat. Mě trvalo několik let, než jsem se naučil stepníky hledat, a i tak mám někdy problémy jejich populaci najít. V přírodě se snad můžeme potkat se samečky, kteří v určitém období roku, zhruba v květnu, putují za samicemi, ale ti nejsou vůbec agresivní a jsou také mnohem menší, takže mají jedu méně.
Ví se, kolik jedinců tohoto druhu by mohlo žít v naší přírodě?
To se nedá spočítat. ale obecně by se dalo říci, že na pavouka má u nás velice malou početnost populace. S tím souvisí i otázka jeho přežití a jeho ochrany. Stepník moravský je opravdu památný druh v ČR a zasluhuje tu nejpřísnější ochranu. Nicméně ochrana u bezobratlých nespočívá v nějakém postavení stráže vedle jejich kolonie a zákazu přístupu do lokality, kde žije. Naopak, stepníci u nás žijí na pozůstatcích stepí, které u nás byly dříve mnohem více rozšířeny, a to především díky pastvě. V padesátých letech se přestalo u nás na suchých stráních pást a ty zarostly dřevinami a agresivními druhy trav. Stepi ztratily svojí kvalitu a postupně zanikají. Uzavřít takové území a zamezit pastvě či dokonce sešlapu je kontraproduktivní. My potřebujeme tyto biotopy chránit aktivně, ať už tak, že tam pustíme turisty, nebo ještě lépe, když navážeme na kontinuitu pastvy a za peníze Ochrany přírody budeme na těchto lokalitách pást. To se děje například na Mohelenské hadcové stepi, kde shodou okolností stepník moravský žije. Ale zrovna v tomto případě byl výsledek pastvy příliš intenzivní, je potřeba postupovat citlivě a sledovat, jak management chráněného území ovlivňuje rostlinnou i živočišnou složku. V tomto případě živočichové reagují na intenzitu pastvy mnohem citlivěji než rostliny.
Jak to vlastně vypadá v takové pavoučí noře?
Je to taková trubicovitá chodba orientovaná kolmo dolů a je vystlaná pavučinou. Ta pavučina je velice jemňounká, protože tito pavouci jsou vybaveni zvláštním snovacím ústrojím, které se nazývá kribelum, díky kterému mohou vytvořit tuto vatovitou pavučinu. Nora je hluboká asi 10 cm a je shora zakryta pavučinovou stříškou, do které pavouk chytá kořist, když něco přeběhne kolem - stepníci mají nejradši brouky. Když se tedy nějaký brouk ocitne na stříšce nory, pavouk vyběhne a kořist zkonzumuje. Díky kamufláži nory (pavouk do stříšky ještě zapřádá kousky detritu z okolí) nemáte vůbec šanci noru najít.
Kam až zasahuje výskyt tohoto druhu stepníka? Žije pouze na moravských stepích?
Stepník moravský žije nejen na Moravě, ale také i v okolních zemích, v takzvané panonské oblasti, tj. v Maďarsku, v severovýchodním Rakousku a na Slovensku. Co se týče Moravy, vyskytuje se jen na jihu, v té nejteplejší a nejsušší oblasti České republiky. Kdybyste chtěli vědět, kde ho můžeme u nás nejpravděpodobněji potkat, je nejhojnější v oblastech jako jsou Pálava, Podyjí či předměstí Brna. Nejsevernější výskyt byl zjištěn na vápencovém kopci Květnice nad Tišnovem a zaznamenán byl i na některých písčitých stepních biotopech u Hodonína.
