Senioři jako oběti domácího násilí si málokdy řeknou o pomoc

15. leden 2016
Dobré odpoledne

Stovkám lidí pomohlo Intervenční centrum Bílého kruhu bezpečí v Ostravě. Funguje už devět let a jeho odborní pracovníci radí obětem domácího násilí. Zhruba z jedné třetiny jsou to senioři.

Strach, stud a paradoxně i obavy ze samoty patří mezi důvody, proč mnozí senioři snášejí a tají domácí násilí, říká v rozhovoru na dané téma vedoucí ostravského Intervenčního centra Lucie Paprsteinová.


Jak vůbec s oběťmi domácího násilí komunikujete. Je v tom prvopočátku nejdůležitější, aby si chtěli sami pomoci?

To je vždycky důležité, protože v dnešní době pomoc ohroženým osobám existuje, je tady u nás v České republice nastavena. To znamená, jsou tady instituce, jsou tady odborníci, kteří jsou připraveni pomoci, jsou k tomu uzpůsobeni, proškoleni, vzděláni a čekají, až se lidé na nás obrátí. Ale vždycky to zásadní je, že první krok je na tom dotyčném člověku.

Je to na tom ohroženém člověku, kam se obrátí. Nemusíme to být my, může to být policie, může to být soused, který pak tu policii přivolá. Máme velmi dobrou zkušenost s praktickými lékaři u seniorů, protože tam většinou bývá už navázaná dlouhodobá vazba.

Co vlastně seniorům brání v tom, aby požádali o pomoc?

To je právě jedno ze specifik ohrožených osob v seniorském věku. Právě proto, že většina případů se týká seniorů, kteří jsou ohroženi v rámci mezigeneračního soužití, je jim tedy ubližováno ze strany těch nejbližších – dětí, vnuků, tak o to hůře se jim navenek jedná. Protože na jedné straně ví, že je ohrožen a že mu může jít o život, ale na druhé straně ví, že bude konat proti svému blízkému.

Další věcí je, že senioři se velmi často stydí za své chování – aby někde řekli: můj syn mě bije, moje dcera mě bije, s tím se těžko smiřuje a cítí vinu.

A další věcí, která je strašně důležitá, je, že senioři mají obrovský strach ze samoty a z opuštění. I tuto věc řeší. Jak mi jednou řekla jedna seniorka: víte, já se radši nechám zabít, než abych tam zůstala sama.


Dotazy do naší sociálně-zdravotní miniporadny můžete psát na mailovou adresu: nada.cvancarova@rozhlas.cz, nebo také zavolat na číslo 596 203 213.

Vaše služba je anonymní. Je taky bezplatná?

Ano, služby našeho intervenčního centra jsou bezplatné.

Kde a jak vás mohou lidé kontaktovat?

Naše pracoviště sídlí v Ostravě, v budově Domu kultury města Ostravy na ulici 28. října. Jsme tady každý den. Jsme zařízení, které zřizuje Bílý kruh bezpečí, takže na webu stačí, když si zájemce do vyhledavače zadá Bílý kruh bezpečí. Ale jinak existuje asociace pracovníků intervenčních center – jsou to stránky, kde existuje seznam včetně kontaktů všech intervenčních center v České republice.

autor: čan
Spustit audio

Více z pořadu

E-shop Českého rozhlasu

Víte, kde spočívá náš společný ukrytý poklad? Blíž, než si myslíte!

Jan Rosák, moderátor

slovo_nad_zlato.jpg

Slovo nad zlato

Koupit

Víte, jaký vztah mají politici a policisté? Kde se vzalo slovo Vánoce? Za jaké slovo vděčí Turci husitům? Že se mladým paním původně zapalovalo něco úplně jiného než lýtka? Že segedínský guláš nemá se Segedínem nic společného a že známe na den přesně vznik slova dálnice? Takových objevů je plná knížka Slovo nad zlato. Tvoří ji výběr z rozhovorů moderátora Jana Rosáka s dřívějším ředitelem Ústavu pro jazyk český docentem Karlem Olivou, které vysílal Český rozhlas Dvojka.