Šachista, tetřívci a lovec vlků (Masljanino, sobota 3. července 2004)
Stáli jsme v Masljaninu u auta, když k nám přišel opilý mužik, sešlý, špinavý a potlučený, a chtěl peníze na chleba. Anatolij vytáhl z kapsy desetirublovku. Žebrákovi se to zdálo málo a začal něco nesrozumitelně vykládat. Pochytil jsem jen, že mluví o hraní šachů. Anatolij se s ním chvíli s úsměvem dohadoval. Konečně se mu ho podařilo odbýt. "Co říkal?" zeptal jsem se. "To je nejlepší šachista v celém okrese," odpověděl mi Anatolij. "A že tu žije hodně dobrých hráčů. Ale tenhle chlapík když pár dnů před turnajem nepije, tak ho s přehledem vyhraje." Zakroutil jsem hlavou a Vladimir Šilo poznamenal: "Zvraty osudu."
S Vladimirem Šilem jsme se vydali z Ključiků asi 150 kilometrů na východ, abychom mu u Masljanina pomohli s tetřívky sibiřskými. Ti žijí na Dálném východě, ale údajně jsou tam blízko vyhynutí, a proto je Šilo u Novosibirska uměle odchovává a letos je začal vypouštět právě u Masljanina. Protože by rád věděl, zda jsou schopni v přírodě přežít, chtěl by jich pár označit vysílači - a v první etapě jsme mu byli nápomocni.
Po pravdě, víc než tetřívčí projekt, o jehož smyslu máme jisté pochybnosti, nás zaujal masljaninský ochotověd Anatolij Podsuchin (vysvětlivka: ochotověd má na starosti lovnou zvěř).
"Našel jste si šikovného pomocníka," řekl jsem Šilovi poté, co Anatolij svým starým UAZem protáhl naše auta rozmoklými cestami nad řekou Berď.
Šilo se usmál: "A to ještě nevíte, že je mnohonásobným rekordmanem."
Anatolij je držitelem mnoha zlatých medailí za rekordní trofeje, ale jeho specialitou jsou vlci. Ulovil jich už 120!
"Osm jsem jich dohnal na lyžích," vyprávěl nám později Anatolij svým nakřáplým hlasem. "Jedu na sněžném skútru, a když najdu stopy, připnu si lyže a vyrazím. Běžím po stopě jen v tričku, ani na chvilku se nezastavím, jen občas seberu trochu sněhu a spolknu ho. Když mi spadne čepice, nechám ji být, pořád běžím za vlkem. Deset, dvacet, čtyřicet kilometrů.
Lesem, přes kopce, za třicetistupňového mrazu. Vtip je v tom, že v hlubokém sněhu se vlkovi špatně utíká, a když je v cestě nějaký vysoký kopec, mám šanci se k němu při sjezdu ze svahu přiblížit natolik, abych ho mohl zastřelit. Všechno na mně v tu ránu zmrzne. A ještě mám před sebou zpáteční cestu."
"Ulovit na lyžích vlka, to na celé Sibiři dokážou jen dva lidé," zdůraznil Šilo.
"Také už jsem absolvoval deset operací hrtanu," řekl Anatolij. "To je z toho sněhu, který za běhu polykám..."
