S Václavem Malým o Kosovu
Letos v únoru vyhlásilo Kosovo nezávislost. Zatím ji uznala zhruba čtvrtina členských států OSN, proti kosovské samostatnosti se staví především Srbsko a Rusko. Česká vláda ji uznala na konci května. Dnes se Kosovo definuje jako neutrální demokratická, multietnická republika. Před pár dny se odtud vrátil biskup Václav Malý.
T.Bečková: Václav Malý navštívil Kosovo jako předseda Papežské rady Justicia et Pax v České republice. Jeho posláním je monitorovat dodržování lidských práv nejen u nás, ale sledovat i okolní země. A multietnické Kosovo bylo už dlouho výzvou.
Václav Malý: Největším problémem je, aby se uklidnilo soužití mezi Albánci a Srby zvláště na severu Kosova, a potom vytvoření účinného soudního systému a jednotné vedení a právní systém týkající se policie, celníků, ochrany památek. To myslím, že jsou takové nejdůležitější úkoly, které stojí před kosovskou vládou a před mezinárodním společenstvím.
T.Bečková: Náboženská mapa Kosova je velmi pestrá.
Václav Malý: Oficiálně se hlásí k islámu 88% obyvatel. Kosovo má celkem 2 miliony 200 tisíc lidí. Asi 7% se hlásí k pravoslavné církvi, což jsou většinou Srbové a asi 2 nebo 3% se hlásí ke katolické církvi. Protestantské církve a společenství prakticky nejsou v Kosovu zastoupeny.
T.Bečková: Katolická církev v Kosovu má velmi dobrou pověst, především proto, že rozvíjí síť charitativní pomoci.
Václav Malý: Důležité je, že tam existuje opravdu dobré soužití mezi muslimy a mezi katolíky, protože je spojuje především to, že jsou Albánci. A to může být i příklad pro Evropu a to může být i Kosovo, které bylo zmítáno etnickými válečnými spory, příkladem pro soužití křesťanů a muslimů v ostatních částech Evropy.
T.Bečková: Naopak problematickou roli hraje místní srbská pravoslavná církev.
Václav Malý: Vedení pravoslavné církve v Kosovu bohužel hraje více na nacionální strunu, ale i uvnitř pravoslavné církve jsou jednotliví duchovní a věřící, jimž jde o to, aby se dorozuměli dobře s Albánci, a aby ta spolupráce mezináboženská opravdu fungovala na bázi charity a mezináboženského a mezicírkevního dialogu.
T.Bečková: V Kosovu mají dobré zkušenosti s Českou katolickou charitou, která tady před časem působila, a biskup Malý se vrátil s tím, že by byl zájem, aby se do této země vrátila.
Václav Malý: Ochota z české strany je zjevná a záleží jen na domluvě mezi pracovníky Diecézní charity Brno s tamními zástupci, na jakých projektech se domluví.
T.Bečková: Největším sociálním problémem v Kosovu je 50% nezaměstnanost, která podporuje kriminalitu, zvláště obchod se ženami a drogami Jednou z možností, jak by mohla Charita v Kosovu působit, jsou rozvojové projekty, které by vytvářely pracovní místa.
Václav Malý: Setkal jsem se s tím v Moldávii, že tam byla založena sklenářská firma, kadeřnictví nebo byl půjčen traktor deseti rodinám, který pomáhal, aby mohly obdělávat svá pole, a že možná něco podobného by bylo i v Kosovu. Samozřejmě to závisí potom na konkrétní domluvě. Potom bych se přimlouval za to, aby katolická charita podporovala určitá školení a vzdělání.
T.Bečková: Přestože nezávislost Kosova je stále předmětem diskusí, Václav Malý to vidí jako správný krok k tomu, aby se tato oblast mohla dobře rozvíjet.
