S Ježíšem máme naději

Biblická naděje je spojena s tím, co pro nás připravuje Bůh v budoucnu, víra s tím, co Ježíš vykonal na kříži v minulosti, a láska s tím, co děláme teď v přítomnosti. Rčení: „Dokud dýchám, mám naději“ se zaměřuje jen na přítomnost – plíce fungují, proto mám naději. Až přestanou, je po naději.

Zdrojem biblické naděje není fungující tělo, ale Bůh. A nositeli naděje se stávají lidé. V příběhu o potopě, který jsem si nedávno četl, je nositelem naděje Noe. My dnes více než na děti spoléháme na důchodové zabezpečení, skeptici mu však nevěří.

Noe žil v krizové době. Tehdejší starověká společnost dospěla do zlomového momentu. Celá obydlená země byla zkažená a plná násilí. Následkem dekadentního života docházelo v populaci k degenerativním změnám. Bible to shrnula do věty: „rodily se zrůdy.“ „Na zemi se množila zlovůle člověka a každý výtvor jeho mysli byl v každé chvíli jen zlý.“ Bůh se rozhodl, že učiní radikální změnu. Nositelem té změny se měl stát Noe. Položil jsem si otázku: „Proč zrovna Noe?“

Sama Bible sděluje jen jeden důvod, proč se Noe stal nositelem naděje: protože našel u Hospodina milost.

Když Bůh vykonal soud nad zkaženou zemí, postavil Noe oltář a děkoval Bohu za záchranu. Mezi Bohem a zástupcem lidstva, Noem, došlo ke smíření. Země odpočinula od násilí a prolité krve. Hospodin přijal Noeho oběť a slíbil, že už nikdy nedojde k takové katastrofě.

Milí posluchači, Noe se stal nositelem naděje tam, kde ostatní žádnou neviděli. Stal se synonymem odpočinutí od zlovůle a násilí. Odpočinutí, jehož zdrojem je Bůh a překračuje hranici zničujícího soudu a smrti. Noe se stal předobrazem Krista, který přináší naději a odpočinutí všem, kdo přijímají jeho pozvání: „Pojďte ke mně všichni, kdo se namáháte a jste obtíženi břemeny a já vám dám odpočinout“ (Mt 11,28). Milí posluchači, s Ježíšem máme naději.