S jazykem na vestě...
"Tak co, už porodila?" ptají se mě snad všichni známí a kamarádi, které v těchto dnech potkávám. Přiznám se, začínám být na téma Kambina porodu poněkud alergický. Odpovídám "ještě ne" a tvářím se kysele. Hodně kysele. A nedá to ani moc práce. Ostatně po více než devítitýdenním sledovacím maratonu, desítkách hodin nočních služeb, litrech vypité kávy a čaje ani není divu.
Jedno hezké české pořekadlo praví, že dá-li se kdo na vojnu, musí bojovat. Když jsme se z 18. na 19. ledna dobrovolně, se zájmem a trochu i po hlavě vrhali do první noční služby, věřili jsme, že bude za pár dní po všem. Po pavilonu se bude procházet hrdá novopečená matka s mládětem na zádech, zatímco kolem bude zvědavě a roztomile křepčit malá Moja, netrpělivě čekajíc na nového parťáka do hry. Dnes můžeme směle prohlásit, že stále ještě bojujeme. Zejména sami se sebou.
Sil zkrátka ubývá, mozek začíná mít problémy se soustředěním a pamětí a Kamba drží. Tváří se klidně, vyrovnaně, až unyle, v teple svého pupku chrání dál své mládě. Tvrdošíjně vzdoruje všem odhadům, předpokladům, ba i sázkám, jako by ani nepodléhala času. Nyní nám ale svitla jiskřička (dnes spíše světluška) naděje. Další. Tentokrát to ale už opravdu vyjde. Fakticky, věříme tomu všichni. Z jednoduché matematicko-biologické analýzy totiž vyplývá, že ke Kambině "rozpupku" už opravdu musí dojít v následujících čtrnácti dnech. Gorily totiž bývají březí 8,5 měsíce, přičemž od pozitivního testu na březost dotyčné samice právě uplynulo 8 měsíců. Co dodat? Těch pár dní - za podpory pražených kávových bobů a nyní i několika skvělých externích dobrovolníků, jimž tímto z celého srdce děkuji - to ještě vydržíme.
Zatím ale bedlivě sledujeme jakoukoli změnu v chování nejstarší členky gorilí rodiny a pokaždé, když je "něco jinak", plni nadějí zbystříme, abychom se v zápětí, mírně zklamáni, vrátili k dohánění své běžné práce. Právě včera u oběda mi kolegyně Dana důvěrně sdělila, že tentokrát se Kamba chovala "fakt divně". Vstávala v neobvyklou dobu, chodila na úplně jiná místa, zkrátka "vrh" na spadnutí. Naše přání se stala otci myšlenek, které (přes zjevnou únavu) začaly rychlostí světla konstruovat šťastný závěr celého "web-prenatálního" příběhu. Zbytečně. Opět zhola k ničemu nedošlo. Tak snad dnes v noci. Nebo zítra či pozítří. Popozítří?
