S Iristem v jižním Gudžarátu (Džamvari, pátek 12. prosince 2003)
Posadili jsme se na zem v kuchyni, rozlehlé zašlé místnosti jen s několika policemi na nádobí, a každý z nás dostal plechový talíř s čapátí (chlebovou plackou) namazanou přepuštěným máslem a misku čaje s mlékem. K prvnímu dnešnímu jídlu jsme se dostali až za tmy, kdy jsme se ubytovali u pana Rančota Džasmata Patáního, jen pár set metrů od místa, na němž nocuje další z našich čápů s "batůžky" - Iristu.
Cesta za Iristem nás zavedla asi 60 kilometrů na jih od Rádžkótu, k přehradě Džamvari. Iristu je tu ve společnosti dalších dvou čápů černých, mnoha nesytů indomalajských, téměř třiceti jeřábů popelavých a tisíců zimujících lysek, kachen a bahňáků. Představu o tom, jak Džamvari vypadá, si můžete udělat z fotografie (je na ní v popředí i samotný Iristu; až Khalil vyvolá filmy, bezpochyby budeme mít neskonale lepší záběry, ale z našeho digitálního fotoaparátu alespoň pro dnešek nic lepšího nedostaneme).
Krajina je tu poměrně různorodá. Místy jen kamení, suchá tráva, akácie a velké pryšce, o kus dál pole a bavlníkové plantáže. Ještě před příjezdem k Džamvari jsme navštívili jiné místo, kde se Iristu podle satelitních dat také často zdržuje - přehradu Puldžer. U ní jsme zastihli hned sedm čápů černých.
Je poněkud komplikované se tady pohybovat a v orientaci nám vydatně pomáhal Viru, komunikativní chlapík z kmene Maldárí, který před námi jezdil na motokole a ukazoval nám sjízdné cesty. Na chviličku jsme se zastavili u jeho rodiny. Žije v přístřešku postaveném z klacků a pytloviny kousek od přehrady. Snad budeme mít příležitost se seznámit blíž, i když jazykové bariéry se zvyšují - mluví se tu totiž nikoli hindštinou (nemluvě o angličtině), ale gudžarátštinou.
Zatímco Iristu spí na břehu přehrady, my se chystáme přenocovat na střeše domu pana Patáního. Dalo by se o něm napsat, že je statkář. Chová 215 krav a zaměstnává čtyři pracovníky. Sympatický stařík s bělostným plnovousem. Je mu osmdesát, ale vypadá velmi čile; asi rodová dispozice - žije dokonce i jeho maminka, které je 102 let! Kromě velkých, ušmudlaných a téměř prázdných místností v jeho domě a namalovaného Kršny nad přístřeškem se "sprchou" stojí za zmínku fakt, že vaří na bioplynu, který si vyrábí z trusu krav. Do jisté míry je to modernizovaná varianta běžného získávání otopu na venkově, kde ženy sbírají kravince, ty pak vytvarují do velkých placek a usuší.
Pokračování příště... :)