Rozruch kolem otcovství gorilího mláděte v basilejské ZOO
V zoologické zahradě ve švýcarské Basileji se narodilo před dvěma lety mládě gorily nížinné, jenž dostalo jméno Chelewa. Jeho matkou je dnes devítiletá samice Wima. Genetické testy, které se tamní ošetřovatelé rozhodli provést, potvrdily, že se jedná o gorilí holčičku, zároveň však přinesly naprosto překvapující výsledek, který vůbec neodpovídá dosavadním poznatkům o gorilách a který vnesl rozruch do primatologických diskusí.
V roce 2005 tvořila gorilí skupinu v basilejské ZOO šestiletá Wima, jen o něco málo týdnů starší sameček Viatu, sedmiletý Vizuri a sedmnáctiletý stříbrohřbetý samec Kisoro. Hrátky gorilího dorostu měly překvapivý výsledek. Na Silvestra téhož roku se narodila malá Chelewa. Jak se ukázalo, otcem mláděte není stříbrohřbetý samec Kisoro, ale mladý samec Viatu. Událost si zasluhuje pozornost z několika důvodů.
Oba rodiče jsou podle lidských měřítek ve věku teenagerů a nebyli ještě dostatečně připraveni na rodičovství. Wima úlohu matky zvládla díky tomu, že byla svědkem péče o mládě - její matka, samice Joas (19), přivedla na svět samečka Zungu, když byly Wimě tři roky. Wima o brášku pečovala spolu s matkou a dokonce ho již jako čtyřletá vozila na hřbetě.
Viatu vyspěl také neuvěřitelně brzy. Samci mají vývoj trochu komplikovanější. Pohlavně sice dospívají ve věku mezi 7. a 8. rokem, ale musejí se podřídit stříbrohřbetému samci, kterému je minimálně 12 let. Jako černohřbetí jsou ještě dlouho součástí tlupy. Mladí dospělí samci se postupně dostávají na okraj hierarchie původní skupiny, posléze se od mateřské skupiny oddělují, žijí v bakalářských skupinách stejně starých mladíků a teprve ve věku zhruba 12 let se osamostatňují a pokoušejí se získat nějakou samici z okolních skupin, se kterou by založili novou rodinu.
Viatu zcela obešel hierarchické uspořádání v tlupě, když nerespektoval výsadní právo vůdčího samce na páření. Otázkou zůstává, zda se jedná o anomálii, do značné míry ovlivněnou tím, že zvířata žijí v zajetí, nebo je to jev, jenž se může vyskytnout i ve volné přírodě.
Je pravda, že sociální struktury gorilí tlupy se v přírodě vytvářejí podle charakteru přírodního prostředí a dostupnosti zdrojů potravy a výše popsaný vývoj není jediným možným řešením při dospívání samců. Skupiny s jedním dominantním samcem žijí v oblastech, kde je deštný prales rozmístěn mozaikovitě mezi otevřenějšími úseky savan a galeriových pralesů vázaných na vysokou hladinu podzemní vody. Taková skupina mívá k dispozici třeba hojné, ale nesouvislé potravní zdroje, o které se musí soutěžit jak v rámci skupiny, tak s dalšími gorilími rodinami, a navíc ji ohrožuje vyšší riziko napadení predátory. Taková gorilí tlupa bývá malá, velmi soudržná a uzavřená vůči vnějším kontaktům.
Dvousamcové a případně i vícesamcové sociální skupiny byly pozorovány v tropických deštných lesích, kde je dostatek potravních zdrojů, nízká konkurence a menší ohrožení ze strany predátorů. Často se taková velká skupina štěpí na menší jednotky, každé z nich opět velí jeden stříbrohřbetý samec. I když mohou spát zcela odděleně, jsou mezi tlupami popisovány velmi časté kontakty a dochází k jejich dalšímu promíchávání. Obecně je chování nížinných goril mnohem pestřejší než chování goril horských a ve skupinách jasně převažují socializační prvky nad konfliktem a agresí. Dominantní samci jsou obvykle velmi tolerantní k jiným dominantním samcům a ještě na vzdálenost několika desítek metrů se k sobě chovají neutrálně. Při velkém přiblížení samců může dojít k agresivní reakci, jsou však i známy případy, kdy se oba "konkurenti" nadále tolerovali. Zřejmě díky této samčí schopnosti můžeme být svědky tak zajímavé situace, jaká byla zaznamenána v Basileji.
