Rozhlasové okénko Franty Kocourka
František, ale přesněji Franta Kocourek, jak sám si toto podobu svého jména zvolil, se stal pro mnoho současníků osobou pozapomenutou. Anebo si mnozí, zazní-li toto jméno, vybaví spíš brněnského siláka a rázovitého příležitostného herce.
My tu však dnes budeme mluvit o Frantovi Kocourkovi, rozhlasovém reportérovi, který působil v pražském Radijournalu ve 30. a začátkem 40. let a který – pokud zůstal v povědomí zájemců o rozhlasovou historii – proslul především památnou větou o černé vráně letící nad hlavami německých vojáků pochodujících po Václavském náměstí. Franta Kocourek však nebyl autorem jedné věty. Dnes si připomeneme pořad s názvem Okénko, ve kterém se Kocourek vyjadřoval k politické situaci podzimu roku 1938.
Hledání kořenů zla a chyb, které nás přivedly k dnešnímu stavu věcí. Slova, která bychom mohli klidně vztáhnout na celou řadu situací, v nichž se náš národ ve své – co se existence samostatného státu týče – nedlouhé historii ocitl. Franta Kocourek ony kořeny a současně cestu ven z marasmu hledal v pořadu Okénko dne 10. října 1938, tedy těsně poté, kdy naše země byla osekána o velké části pohraničí, o oblasti zvané Sudety.
Franta Kocourek ve svých rozhlasových vystoupeních upozorňoval na nebezpečí vývoje v Evropě již dávno předtím, nežli došlo k podepsání mnichovské dohody a následnému záboru Sudet. Nyní však, když se jeho obavy naplnily, snažil se i za této nelehké situace burcovat těžce poškozené sebevědomí obyvatel Československa
