Rozhlas volá o pomoc a vysílá ze Strašnic
Ačkoliv to původně vypadlo, že nacisté kapitulují už v sobotu 5. 5., o den později nabral jejich odpor na síle. Noční vyjednávání ztroskotala poté, co Česká národní rada odmítla přistoupit na ultimátum nacistů (propuštění všech zajatců i se zbraněmi, obsazení Prahy německými jednotkami atd.). Rozhlas tak opakovaně vyzýval ke stavbě barikád na okraji Prahy – nacistické kolony mířily do hlavního města protektorátu z jihu od Benešova.
Volání o pomoc anglicky i rusky
Éterem se ozývalo také volání o pomoc v cizích jazycích, tak např. československá armáda žádala anglicky o pomoc spojenecké armády, které se nacházely u Plzně („Prague, Czechoslovakia, calling the Army of United States, calling the Allied Army, calling Army at Pilsen – Plzeň! Send your tanks and airplanes. Help to save Prague.“). K ránu rozhlas volal o pomoc Praze i v ruštině („Govorit Praga! Sovetskij Sojuz! Sovetskij Sojuz! Stancija NKGB, četvertoje upravlenije, podplukovnik Sidorov. Prosim sročno parašjutnoj podderžki...“). Zahraniční armády nebyly volány jen skrze rozhlasové vlny, ale i prostřednictvím radiotelegrafických depeší.
Nacisté se ještě nevzdávají
Klíčové bylo prohlášení České národní rady, které rozhlas vysílal kolem půl páté hodiny ranní: „Občané Prahy! Lide český! Velitelství německých jednotek v Praze jednalo s Českým národním výborem o kapitulaci. Během jednání bylo dohodnuto zastavení bojů. Této doby klidu zbraní využilo německé velení k tomu, že ku Praze dopravilo nové vojenské síly. Nyní předložilo ... hanebné podmínky, které nemůžeme přijmout. Budeme bojovat – nastupte ihned k boji a zahajte okamžitě útok na německá hnízda odporu. Pomoc se blíží! Spojenci se blíží ku Praze rychle. Jde jen o hodiny. Zachráníme naši čest! Občané českoslovenští, nastupte k boji do jednoho. Vzhůru do boje – všichni – do jednoho!“ Hodiny do ukončení povstání bohužel nezbývaly, konec války se ještě stále počítal na dlouhé dny.
V neděli ráno nacisté zprovoznili vlastní vysílání z Liblic a ostřelovali budovu rozhlasu na Vinohradech. Odpoledne, v 17:40, zaútočili dokonce letecky. Do budovy shodili vzdušné torpédo, které objekt těžce poškodilo, galerie s technickým pracovištěm však zničena nebyla. Bombardovali také přilehlou Italskou ulici, kde v zasaženém domě s číslem popisným 15 zahynuly přibližně čtyři desítky civilistů.
Rychlá obnova vysílání po bombardování
Povstalecké vysílání však bylo za neuvěřitelných 80 minut po bombardování obnoveno. Vysílalo se z provizorního studia v boudě u vysílače v Praze-Strašnicích, vysílací místnost představovala dílna o rozměrech devět metrů čtverečních, akusticky zcela nevyhovující. Přenos připravovali technici vysílače a rozhlasoví technici, do vysílání šly zprávy z vojenského velitelství Bartoš. Přímo ze Strašnic se vysílalo až do podvečera následujícího dne, pondělí 7. 5. Tehdy bylo zprovozněno „studio“ ve vinohradském Husově sboru.
Původně se zprávy revolučního rozhlasu dostávaly i přímo do zahraničí, protože dvě krátkovlnné vysílačky na Letné přebíraly povstalecké vysílání a vysílaly do ciziny výzvy o pomoc bojující Praze. Ovšem poté, co hlavní budovu rozhlasu v neděli zdemolovalo torpédo, se již nepodařilo krátkovlnné vysílání obnovit.
Zdroje
Boj o rozhlas začal v sechs hodin. In: Příběh Rozhlasu [online]. 2014 [cit. 2015-03-07]. Dostupné z: http://www.pribehrozhlasu.cz/odhaleni-89+1/dramaticke-chvile/2759821.
Český rozhlas a Ješutová, Eva a kol. Od mikrofonu k posluchačům: z osmi desetiletí českého rozhlasu. Praha: Český rozhlas, 2003.
Disman, Miloslav. Hovoří Praha: vzpomínky na revoluční květnové dny 1945 v rozhlase. Praha: Svoboda, 1975.
Kokoška, Stanislav. Praha v květnu 1945: historie jednoho povstání. Praha: Nakladatelství Lidové noviny, 2005.
Rems, V. Průběh bojů o Prahu, jak jej vysílal československý rozhlas: (5.–9. květen 1945). V Semilech: nákladem vlastním, 1945.