Rouhačská a populární žába
Nejpopulárnější žába - to je ta, která v severoitalském Bolzanu pohoršila mnoho zdejších věřících, a papeže v Římě také. Jedná se o dřevěnou skulpturu zesnulého německého umělce Martina Kippenbergera. Ta zobrazuje žábu s půllitrem a s vajíčkem v ruce, přibitou na dřevěný kříž, stejně jako Ježíš Kristus. Socha vystavená v Muzeu moderního umění v Bolzanu vyvolala velkou polemiku. Zejména kvůli obavám, že toto dílo může urazit náboženské cítění v regionu, kde se ke katolickému vyznání hlásí drtivá většina obyvatel. O tématu podrobněji - s Milanem Šimáčkem, členem festivalových ekumenických porot.
Vy jste zvyklý nahlížet na umělecká díla právě z toho hlediska, které je předmětem diskuse v případě Kippenbergerovy žáby. Čili: dá se vůbec rozpoznat ta hranice mezi svobodou tvorby a případnou urážkou náboženského cítění?
"Je to samozřejmě subjektivní. A jediné kritérium je vždycky čas, který ukáže... Ale myslím si, že nejde o nějakou hlubší hodnotu, že snahou bylo zejména šokovat. A říkám si, jaký je to rozdíl třeba ve srovnání s velmi hezkým nápaditým plakátem k filmu Miloše Formana Lid versus Larry Flint, kdy hlavní hrdina leží v klíně krásné ženy... Vždy se snažím vidět, že svoboda tvůrčího projevu je nade vše, na druhou stranu si myslím, že v případě žáby šlo o to, být především zajímavý... Naštěstí jsem přesvědčen, že křesťané nejsou tak odmítaví, natožpak agresivní, jako třeba příslušníci nějakého jiného monoteistického náboženství a doufám, že celé to pobouření splaskne rychle, jako bublina."
Papež Benedikt XVI. tuto skulpturu Kippenbergerovy žáby označil za rouhačskou. Je to slovo, na které může slyšet široká veřejnost 21. století?
"Slovo rouhačství ... je hodně spojeno s heretismem... já se toho bojím... Ale říkám, že je to přízemní výtvor bez nápadu a hloubky. A souvisí to s tím, že my jako civilizace, jako lidé, směřujeme k čím dál větším provokacím. Něco normálního a hezkého nás už prostě neoslovuje! Takže to jsou od televizních reality show, přes falešné venezuelské telenovely, které nevím proč rozpláčou lidi, namísto třeba nemocné staré paní, která žije vedle v domku..."
Ještě jsem si v souvislosti s kauzou "žába" vzpomněla na nedávný případ, kde se do Brna a do Prahy dostaly karikatury islámského proroka Mohammeda a organizátoři této akce je doprovázeli sloganem: "možná provokativní, ale svoboda slova je důležitější": .
"Voltaire říkal: 's vaším názorem hluboce nesouhlasím, ale budu celý život bojovat za to, abyste ho mohl svobodně říkat.' A to mi přijde jako taková základní platforma, které se snažím držet. Ale na druhou stranu, protestovat proti karikaturám... já bych si je jako výtvarník nikdy nedovolil, ale myslím si, že věřící lidé musejí být v nadhledu. Protože každé náboženství lidé, kteří je nechápou a nevěří, velmi snadno zesměšní. Každý projev spiritualismu můžete jakkoliv komentovat a parodovat. Může se parodovat liturgie a svatá zpověď... kdo nemá ten dar víry, tak to parodovat může, protože víra je opravdu dar, nedá se koupit, nedá se vydupat. Proto si myslím, že bychom to měli umět s úsměvem přejít, protože jsou - právě v duchovním životě - důležitější věci."
