Roš Hašanah

V Jeruzalémě je vedle Zdi nářků skalní synagoga, která má být zbytkem Šalamounova chrámu. Právě zde bývá během svátku Roš Hašana hlavní místo modliteb. Věřící se pohybují do rytmu směrem dopředu a trochu doprava a modlitby směřují k Izraeli. Muž ze skupinky, která se společně věnuje modlitbám, chvíli předříkává a ostatní mu přitakávají sborovým "amen".

Místo má neopakovatelnou atmosféru, ale v období židovských svátků se jeho kouzlo několikanásobně zvyšuje. Už několik dní předem chodí slavit ke Zdi nářků Židé, kteří jsou ze vzdálenějších koutů Izraele. A přijíždějí také školní výpravy, děti i mládež si celou tradici prožívají dopředu. Při oslavách se používá protažený beraní roh - šofar -, který oznamuje začátek nového roku. Jeho zvuk má podle Bible jednou označit i konec světa.

Při vlastním svátku mají u Zdi nářků i v jejím okolí policisté pohotovost. V tu chvíli jsou totiž věřící velmi citliví, a co jim nevadí v průběhu celého roku (natáčení zvuků a fotografování), to během svátku nesnášejí. A policisté úzkostlivě střeží, aby se to nedělo. "Roš Hašana je den, kdy zažíváme velké požehnání," řekl mi Mašiah ben David a pokračoval: "Jsem mesiáš krále Davida, který má přivést Izrael na onen krásnější svět." Mesiáš byl oblečen podobně jako řada dalších ortodoxních Židů, tedy v černém saku a v kalhotách a s pejzy, které jsou spleteny do zvláštních malých copánků.

Přímo u Zdi nářků jsem zaujal jednoho velmi respektovaného židovského duchovního. Hebrejská tradice říká, že nejvyšší, tedy Hospodin, obnovuje svou vládu nad světem. Stejně jako u králů probíhá korunovace, tak každým novým rokem se obnovuje i Boží vláda. Rabín Abraham Kaš mi tak odpověděl na otázku, co pro něj osobně znamená tento den. Udělalo mu velkou radost, že jsem z České republiky a z Českého rozhlasu, nakonec totiž vyšlo najevo, že rabín judaistického řádu Chabad pochází z Ukrajiny a je jedním z organizátorů příchodu dalších ruských Židů.

Dříve narození a lidé středního věku berou Nový rok velmi vážně, je to takový rodinný svátek. V rodinách panuje zvláštní atmosféra, kterou bychom mohli přirovnat k té naší vánoční. Zejména mladí lidé a děti vše prožívají hodně vesele. Nový rok začíná podle judaismu až večer. Už několik hodin předem se ulice vyklidňují a lidé spěchají za těmi, které mají rádi. Nový rok totiž znamená nový začátek, novou šanci. Zatímco restaurace bývají až na výjimky zavřené, jejich hotelové protějšky bývají plné. Hostina je podobná té naší štědrovečerní. Navíc se podává ryba a jako specialita rybí hlava, která má označovat začátek roku. Symbolicky se do medu namáčejí kousky chleba a také jablka - aby bylo dalších 365 dnů sladkých.

Věřící a pověrčiví lidé si tento den nedávají oříšky, protože číselná podoba hebrejského slova oříšek je stejná jako označení hříchu. Líbí se mi zvyk symbolicky nechat po vodě odplout hříchy. A také lehounké popíjení červeného vína. Židé si přejí dobrý rok. A tak popřejme i my jim: Šana tova.