Řečová centra v mozku makaků
Když makak rhesus křikne na kolegu z tlupy a něco po něm chce, používá stejná mozková centra jako člověk. Dokládá to čerstvá studie týmu badatelů z National Institute of Deafness and Other Communication Disorders a National Institute of Mental Health, vedeného Allenem Braunem. Studia byla uveřejněna v Nature Neuroscience a podle ní lze v mozku makaků nalézt obdobu obou lidských center řeči - Brocova i Wernickeho.
Postupem času se dozvídáme více a více o sobě samých a o našich nejbližších příbuzných. Je vidět, že mezi lidmi a jinými primáty nejsou žádné principiální rozdíly. Jinak řečeno, prakticky vše lidské má obdobu mezi ostatními primáty. Tento pohled se prosazoval jen zvolna, lidem je vlastní zatvrzelá touha po výjimečnosti. Klasickým příkladem může být řeč, jež byla dlouhou dobu považována za něco vyloženě lidského.
Již delší dobu se ví, že lidskou řeč ovládají především dvě oblasti mozku - Brocovo centrum ve frontálním laloku a Wernickovo v temporálním a parietálním laloku. Dřív se předpokládalo, že mají při tvorbě a porozumění řeči rozdělené role, dnes se ukazuje, že při řeči obě centra všestranně spolupracují. Pokud jde o makaky, ti pochopitelně nemluví nám srozumitelnou řečí. Nicméně, očividně vzájemně komplikovaně komunikují a čistě morfologicky vzato, pokud jde o oblast mozku související s lidskou řečí, jejich mozky se strukturou zase tak moc od toho lidského neliší. Až dodnes ovšem nebylo jasné, zda jsou si v tomto ohledu mozky makaků a lidí podobné i funkčně.
Autoři studie sledovali mozkovou aktivitu makaků pomocí makak-friendly injekce radioaktivně značené vody s rychle odbouravatelným izotopem kyslíku O15. Tu aplikovali do krve třem dospělým makakům, které pak následně sledovali pomocí PET (pozitronové emisní tomografie). Aktivní oblasti mozku se více prokrvují, a tudíž jsou na PET snímcích rozpoznatelné jako ty více radioaktivní. Mozek makaků byl sledován při přehrávání různých zvuků, jednak nahrávek autentických skřeků makaků, a pak i celé škály různých umělých zvuků, jež byly s pravými zvuky makaků v různých parametrech srovnatelné.
Zvuky makaků, navzdory tomu, že se vzájemně lišily, aktivizovaly vždy shodná centra mozku a pozoruhodně právě ta, kde se u lidí zpracovává řeč. Naopak syntetické zvuky, i když byly podobné vždy určitému typu skřeku makaků, nevyvolávaly v těchto oblastech mozku téměř žádný ohlas a zpracovávaly se převážně v primárních sluchových oblastech mozku. Ty se podle autorů věnují novým a neznámým zvukům.
Nová zjištění mají závažné důsledky pro naše nazírání evoluce lidské řeči. Je zjevné, že minimálně poslední společný předek makaků a lidí, a to je už hodně dávno, měl vyvinutá "řečová" centra mozku za účelem ovládání komunikace mezi jedinci stejného druhu. Zdá se, že se tato centra vyvinula jako součást významného systému interpretujícího sociální situace. Jde vlastně o další potvrzení názoru, že přerostlý a energeticky nenasytný mozek primátů vznikl a funguje především jako nástroj na řešení sociálních vztahů.
Ve světle zmíněné studie je teď dost problematické hovořit o tom, že řeč používají pouze lidé. Makaci evidentně složitě komunikují a přiřazují konkrétním zvukům konkrétní významy. Na úrovni mozkových pochodů to dělají stejně jako my. Jen jim zatím nerozumíme. Problém je především v tom, že se od makaků lišíme v dovednostech smyslů, například sluchu.
Převzato z Českého rozhlasu Leonardo
