Ráno to začalo rvačkou
Dnes jsme natáčeli v zoo další díl Týdeníku Odhalení. Pro nás, kteří s gorilami žijeme již od října, jsou chvilky strávené v pavilonu stále velkým svátkem. A společně odhalujeme, co nového se v gorilí rodině odehrálo, zda a případně jak se mění a posouvají vzájemné vztahy.
Slunečné počasí je předzvěstí přicházejícího jara, ve vzduchu je skutečně cítit konec zimy, i když meteorologové straší dalším chladným týdnem. Ráno začalo v gorilí skupině trochu nepříjemně - Shinda se ostře porvala s Kambou. Shinda je v posledních dnech velmi nervózní, podle ošetřovatelů může jít skutečně o reakci na prodlužující se dny a příchod jara. Kamba měla na noze menší krvavý šrám od ostrých Shindiných zubů, ale o nic hrozného se při bližším ohledání nejednalo.
Ve zbytku dne se ovšem gorily chovaly vzorně a přátelsky. Moja si dokonce hrála se Shindou a Kamba ji měla v náručí či na zádech mnohem méně často než před týdnem. I tohle by mohl být výsledek ranního střetu dvou samic.
Protože dokončujeme knihu o gorilách a doplňujeme fotodokumentaci, věnoval jsem se fotografování štábu při natáčení. Stal jsem se tak trnem v oku Richard a po zbytek dne jeho úhlavním nepřítelem. Soustředěně mě sledoval a bylo velice zajímavé, že mě poznával i schovaného v početné skupině návštěvníků, stejně jako když jsem přecházel mezi okny. Doslova ze mě nespustil oči. A jak jsem se přiblížil - záměrně či náhodně - ke sklu, bez váhání útočil. Byl jsem objektem jeho výpadů nejméně v pěti případech, a to přesto, že jsem se snažil ho příliš nepokoušet. Přitom kolem skla stále přecházel například kameraman s velkým objektivem, na sklo mířila světla z natáčení, to všechno nechávalo Richarda klidným. Jistě bude zajímavé sledovat, zda mne pozná při další návštěvě pavilonu. Protože podle některých pravidelných návštěvníků si velmi dobře tváře pamatuje a jak se mu někdo znelíbí, útočí na něho a chová se k němu jako k nepříteli či sokovi.
Během natáčení se v pavilonu vystřídalo pět nebo šest tříd dětí, které zde byly na exkurzi. S mnohými z nich jsem si povídal a potěšitelným zjištěním bylo, že téměř polovina z nich věděla o existenci Odhalení a sledovala ho pravidelně na internetu nebo v televizi. Podobně tomu bylo u dospělých, tam to občas dokonce vypadalo, že jsou v zoo právě proto, aby si hrdiny Odhalení prohlédli na vlastní oči, mnozí do zoo za gorilami chodí dokonce pravidelně i několikrát za měsíc.
Ve čtvrtek vysíláme v televizi další zajímavý týdeník, ve kterém se budeme snažit rozlousknout jeden oříšek: Není Kijivu náhodou hluchá? Pokud chcete získat odpověď, pak sledujte televizi nebo naše webové stránky.
