Rabín Richard Feder byl významnou a laskavou oporou svých souvěrců nejen v dobách svobody, ale i během hrůz šoa v ghettu Terezín
Ve středu 26. 8. uplyne 145 let od narození Richarda Federa, který jako rabín působil v několika židovských obcích a za války také v ghettu Terezín. Po osvobození se vrátil do Kolína, kde se podílel na znovuzaložení židovské náboženské obce, později působil jako vrchní zemský rabín v Brně.
Rabín Richard Feder zasvětil svůj život studiu a učitelské profesi, rodině, blízkým a souvěrcům. Je autorem několika čítanek a učebnic hebrejštiny. Krásnou vzpomínku na něj má psychoterapeutka a spisovatelka Zuzana Peterová.
„Byla jsem úplně malá holka, nevím, kolik mi tenkrát bylo, a s babičkou jsme šly na židovskou obec do té restaurace dole. A tam byl náhodou rabín Feder, nevím, co tam měl za práci, protože jinak tady nepůsobil. A babička mi řekla: Pojď, já Ti ukážu jednoho moc, moc, moc moudrého pána. Představila nás a já jsem si odnesla vzpomínku, že to je člověk, který je tak laskavý a tak velkorysý, že kdybych cokoliv v životě provedla, tak k němu úplně s klidem půjdu a svěřím se mu s tím, že on mi nevyhubuje.“
V roce 2004 Zuzana Peterová vydala knihu Rabín Feder. V ní se jí podařilo sesbírat vzpomínky pamětníků, kteří se s ním stýkali před válkou, za války i po ní.
„Když jsem dala výzvu, hlásila se mi spousta lidí, kteří byli doslova z celého světa, kteří ještě stále byli tehdy mezi námi a kteří všichni do jednoho na něj měli ty nejbáječnější vzpomínky jako na člověka s velkým Č – samozřejmě rabína, ale hlavně a především člověka.“
To dokládá i jeden dopis rabína Federa muži, kterého měl oddat.
„V tomto kouzelném dopise se praví:
Vážený pane ženichu,
těší mě, že Vás budu moct oddat ve Staronové synagoze, jen prosím, oblecte se teple, protože svatbu máte v lednu a to ve Staronové synagoze bývá velký chlad. Prosím Vás, ať mi nenastydnete hned jako novomanžel.“
V roce 1942 byl rabín Feder s celou rodinou deportován do terezínského ghetta, kde působil jako rabín a kde ho spoluvězni uznávali jako morální oporu. V sedmdesáti letech se z Terezína vrátil, bez manželky, dětí a vnoučat,
„Vzpomínám si na několik pamětníků, kteří mi nezávisle na sobě vyprávěli, že za ním přicházeli s otázkou, jak je možné, že oni přežili a ne ty jejich děti, maminky, lepší sourozenci, jak říkávali, aby jim to on jako rabín pomohl vyřešit. A on, který tady byl úplně sám, odpovídal takto: Já vůbec nevím proč, ale má to nějaký význam, proč jsme tady, máme nějaký úkol.“
Po válce se rabín Feder snažil obnovit život židovské obce v Kolíně. V roce 1953 byl zvolen oblastním rabínem moravskoslezských náboženských obcí se sídlem v Brně a v roce 1961 vrchním zemským rabínem.
„Já nejsem historik, ale mám pocit, že prostřednictvím jeho laskavé, byť v té době ne všemohoucí pozice, protože víme, jaká to byla doba těžká, tak on přesto přese všechno všem těm mocipánům dokazoval, že tady ve vší tichosti je, a že to židovství tady je a přežilo a půjde dál. A to si myslím, že má úplně největší význam. Dokázal ty lidi kolem sebe sdružovat, povídat si s nimi a dávat jim nějaké světlo.“
Rabín Feder se dožil úctyhodných devadesáti pěti let a pochován je na židovském hřbitově v Brně.
