Pyramidy pro věčné nebe (Chustaj, středa 20. července 2005)
"Až uvidíme příští berle, musíme zastavit. Chci si je alespoň jednou vyfotit," naléhal Kamil. Ani ne za hodinu jízdy bylo jeho přání vyslyšeno. Na vrcholu jednoho z kopců, kousek od silnice, se tyčí pyramida z kamení. Říká se jí obó a podle staré šamanské tradice slouží jako obětiště bohům. Lidé na ni pokládají různé dary - láhve vodky, drobné obnosy peněz a také staré dřevěné berle.
Hlavním náboženstvím v Mongolsku byl až do druhé poloviny 14. století šamanismus. Tato víra, nevyznávající žádného konkrétního boha ani posvátnou knihu, je založena na uctívání přírodních sil. Nejuctívanějším božstvem je věčné, modré nebe, které určuje osudy lidí. S příchodem tibetského buddhismu upadl šamanismus pozvolna v zapomnění. Šamani se stáhli do ústraní a jejich tajemné rituály už nikdo nevyhledával. Jediné, co zůstalo, je obó. Tuto pyramida z kamenů, klacků a vysušených lebek rozličných zvířat najdete na každém významném místě v krajině. Na žádné z nich také nesmí chybět alespoň kousek modrého šátku, kterému se říká khatag. Právě on symbolizuje spojení s věčným, modrým nebem.
"Všichni Mongolové mají k obó ten nejvyšší respekt," vysvětluje nám Odchu," lidé věří, že ten, kdo obó nějakým způsobem znesvětí, brzy onemocní, či dokonce zemře." Rozhodně by proto člověk neměl v blízkosti kamenné pyramidy nic kopat v zemi, lovit zvěř ani těžit dřevo (myšleno na severu země, kde se vyskytují lesy). Nejlepším způsobem, jak si na svoji stranu naklonit božstvo, je obó třikrát obejít ve směru hodinových ručiček a pak něco darovat. "Kromě peněz, šátků a vodky zde někteří lidé odkládají také berle. Děkují nebi za uzdravení," dodává Odchu, "a přejí si přitom, aby už je nikdy nepostihla žádná nemoc..."
