Půst 9. avu připomíná dvojí zničení jeruzalémského chrámu

Devátý den měsíce av podle židovského kalendáře letos připadl na včerejší šabat, 28. července. Protože je však zakázáno se o šabatu postit, byl půst přeložen na dnešní neděli.

Čím je 9. av pro židovské společenství tak tragický? Toho dne roku 586 před občanským letopočtem byl zničen první jeruzalémský Chrám Babylóňany a v tentýž den roku 70 zničili Římané také druhý jeruzalémský Chrám.

Pro židovský národ nepředstavovaly oba Chrámy pouze Dům Boží, místo spočinutí Boží imanence, kde se konaly bohoslužby a kněží přinášeli obětiny. Jeruzalémský Chrám byl též sídlem nejvyššího zákonodárného sboru – Sanhedrinu - i nejvyššího soudního dvora. Určité chrámové prostory byly současně vyhrazeny pro výuku Zákona a tradice. Chrám byl tedy také střediskem židovské vzdělanosti.

A konečně: Chrám též symbolizoval jednotu židovského národa, neboť právě sem židovské komunity i jednotlivci ze zemí diaspory posílali každoročně finanční a jiné dary.

Nelze rovněž nezmínit podzemní chrámové prostory, v nichž byl uložen chrámový poklad. Pokud Jeruzalému a jeho obyvatelům hrozilo akutní nebezpečí, mohla být jeho část použita jako výkupné nepřátelům.

Prorokem působícím v období před a po zničení prvního Chrámu byl Jeremjáš, který je též považován za autora biblické elegie Ejchá, neboli Pláč Jeremjášův. Prorok spatřoval hlavní příčiny zničení Chrámu v tom, že se židovský národ zpronevěřil Boží vůli a Hospodinovým přikázáním. V tomto duchu hovoří i židovská ústní náboženská tradice, když vypočítává tři hříchy, kvůli nimž byl Chrám zbořen: Modloslužebnictví, prolévání nevinné krve a incest. Bohužel, těchto neřestí moderní společnosti nebyl ušetřen ani dávný Izrael.

Po nuceném sedmdesát let trvajícím babylónském exilu se Židé s povolením perského krále Kýra II. vrátili do své historické vlasti a v Jeruzalémě vybudovali druhý Chrám. Nyní navrátilci z Babylónie tvořili nové nábožensko-etnické společenství, v němž již pro hříchy předexilního období nebylo místa. Proč byl tedy po téměř šesti stech letech existence zničen i druhý Chrám?

Tradice to připisuje ničím neopodstatněné nenávisti mezi Židy – „sinat chinam“ - panující tehdy mezi různými vrstvami judské společnosti. Ničivou sílu takové nenávisti přibližuje nejen Talmud, ale i dílo židovského historika Josepha Flavia „Válka židovská“. Po zničení Chrámu následovaly deportace obyvatel Judska do všech provincií římského impéria. To byl počátek nucené diaspory, s níž se Židé dodnes vyrovnávají.

Zbudování třetího Chrámu klade židovská náboženská tradice do doby příchodu Spasitele-Mesiáše. První vrchní aškenázský rabín v britské mandátní Palestině Abraham Jicchak ha-Kohen Kook uvádí, že pokud Židé byli zničeni neopodstatněnou vzájemnou nenávistí, potom k novému životu budou přivedeni ničím nepodmíněnou láskou – „ahavat chinam“. A na těchto základech bude zbudován i třetí Chrám.

Autor je rabín žijící v Izraeli.