Pták roku 2003
Nedávno jsme oslavili příchod nového roku. Příroda teď trochu dříme, ale když se ohlédneme za minulým rokem, zjistíme ledacos zajímavého. Tak třeba ptákem roku 2003 byl u nás vyhlášen obyčejný vrabec - přesněji vrabec domácí.
Kdysi dávno býval zasvěcen pro svou plodnost řecké bohyni lásky Afroditě - ale to všechno už není pravda. Dnes se populace vrabců domácích stále snižuje. Kde jsou ty časy, kdy si třeba Pražané vařili z mladých vrabců polévku nebo je pojídali jako afrodiziakum? Marie Terezie uzákonila, že každá rodina ve městě byla povinna odvádět daň ve výši šesti vrabčích hlaviček ročně, na vesnici dvojnásobek. Rád bych viděl, jak by se dnešní finanční úřad s takovým doplňkem daňového přiznání vyrovnal.
Ale teď vážně. Vrabec domácí se k člověku připojil asi před 7000 lety, tedy v době, kdy se v Evropě začalo zemědělsky hospodařit. Při své inteligenci a odvaze se vrabec záhy přizpůsobil nové potravní nabídce a začal se s člověkem dělit hlavně o krmení hospodářských zvířat a o sklizeň při žních. Původně se vyskytoval jen v euroasijské oblasti a snad na severním okraji Afriky, ale sentimentální touha bílých kolonizátorů ho v posledních dvou staletích přivedla i do Severní Ameriky, do mírného pásma Jižní Ameriky, do jižní Afriky, a dokonce i na jihovýchodní pobřeží Austrálie. V r. 1850 uvítal americký tisk první pár vrabců, dovezený z Evropy do New Yorku, tirádou, která snad stojí za citaci: "Vítejte, vítejte, vy krásná boží ptáčata, dýchejte zhluboka americkou svobodu, rozmnožujte se a jezte z darů naší pohostinné země." Jenže boží ptáčata brzy zapomněla dýchat, a tak nezbylo než introdukci s menší slávou zopakovat. Ale novodobí Američané nepovolili a znova vrabce domácího přivezli - tentokrát deset párů. Za deset let se už tirády zvolna měnily v návody, jak škodám působeným vrabci v zemědělství čelit. O sto let později řešil podobný problém i velký Mao v Číně, kde jsou sice vrabci původní, ale najednou jich bylo příliš mnoho. Mao nařídil, aby každý jeho poddaný - a byla jich více než miliarda - od rána do noci bez přestání plašil přemnožené ptáky. Akce měla úspěch, ale v několika letech příroda masové ztráty vyrovnala.
U nás asi způsobila snížení populace hlavně ztráta potravní nabídky, protože tam, kde se domácí zvířata ručně krmí obilím, vrabců skoro neubývá, o čemž svědčí i zkušenosti z chovu koní našeho Hucul klubu v Praze. A také s hnízděním jsou trochu potíže, i když vrabec dovede zahnízdit téměř všude. Proto se po něm jen tak poohlédněte a nechte ho žít. Za vrabčí hlavičky by vám stejně nikdo nic nedal.
