První jarní zpravodajství (neděle 21. března 1999)
O Kristýně:
Zpráva o pravděpodobné smrti Kristýny ve východním Senegalu už pronikla do tisku. Znovu ale opakuji, že je to pouze domněnka, která vychází z mé interpretace satelitních dat - viz zápisy z neděle 7. a pondělí 15. března.
Pochopitelně skládáme střípky naděje, jenom dva ale stojí za zmínku. (1) Počítačový mág VolvoX našel na I-netu podrobnou mapu oblasti mezi Kédougou a Sarayou. Hned jsem si do ní promítnul poslední souřadnice Kristýnina satelitního vysílače. Překvapivě spadly dost daleko od silnice na jakýsi malý potok, v jehož korytě mohly do dneška zůstat louže vody. Pro Kristýnu docela dobré místo. (2) Jeden z čápů sledovaných v rámci belgicko-francouzsko-lucemburského projektu, který byl také ve východním Senegalu, se na zpáteční cestu vydal teprve tenhle týden. Proč by se podobně nemohla zachovat i Kristýna?
To je ale příliš málo, než abychom si mohli říct, že se ještě všechno v dobré obrátí. Alarmující je především neměnný údaj senzoru pohybu.
Netrpělivě čekáme na další údaje. Protože včera nefungovalo připojení k Argosu přes I-net, jel jsem do rádia, abych se s Toulouse spojil datovou sítí. U Kristýny ale nic nového nebylo, satelity signály jejího vysílače opět nezachytily. Další šance je zítra ráno.
O Davidovi:
V sobotu jsme (krom jiného) sledovali právě Davida: půl dne seděl blízko hnízda, na kterém loni s Kristýnou odchoval tři mláďata. Čeká na Kristýnu nebo prostě jenom na nějakou čápici? Pravděpodobnější se mi zdá druhá možnost, ale možná mu křivdím.
U hnízda je už pár dní kamera a mikrofon. Dnes by se měl záznam začít nahrávat, s distribucí obrázků na Internet ještě počkáme, jak se situace vyvine. Může se docela dobře stát, že David někam přeletí.
Včera jsme Davida přímo na hnízdě, které bylo ráno pokryté sněhem, neviděli. Seděl mimo záběr kamery. Troufám si dokonce říct, že opravdu jenom posedával kdesi ve větvích. Kdyby se dvořil nějaké čápici, určitě bychom slyšeli jeho sípavé volání; z lesa se však ozývali jen datli a doupňáci.
Asi ani nemusím psát, že jsme napjatí, co bude dál.
O Jonášovi:
Jonáše satelity včera opět potvrdily na jihozápadě Španělska. Jak se zdá, tamní zimoviště se už skoro "vyčistilo" od dospělých ptáků, kteří se vracejí na hnízdiště, a Jonáš zůstal zhruba se dvěma desítkami pohlavně nedospělých jedinců. Je otázka, jak dlouho zůstanou v mokřinách u Guadalquiviru. František Pojer předpokládá, že se dříve nebo později vydají na toulky.
Před časem jsme psali, že s Jonášem je ve Španělsku další mladý čáp s barevným kroužkem, který by mohl být z České republiky. Vycházeli jsme z informací Cristiny Parkes: napsala nám, že tenhle čáp má oranžový ("orange") kroužek, jehož kód začíná šestkou. Až po dlouhé době se vysvětlilo, že je to mýlka. Kroužek není oranžový, ale žlutý. Jonášův "společník" jím byl označen 25. května 1997 v Portugalsku (na hnízdě na korkovém dubu, kde bylo celkem pět mláďat). Shodou okolností právě přišla fotografie Alejandra Torése, na které je jak Jonáš (vpravo), tak portugalský čáp (vlevo).
O ostatních čápech:
Viktor, Martin a Ondřej jsou několik měsíců až několik let nezvěstní; jejich satelitní vysílače nefungují. Martinovi a Ondřejovi by ale mohly fungovat vysílače pozemní. V případě Martina se dá navíc předpokládat, že se vrátí do brdských lesů u Dobříše, odkud se nám loni na jaře ztratil (z hnízda ho tehdy vyhnali cizí čápi).
Franta Pojer hledal Martina v pátek ráno, já včera odpoledne. Neuspěli jsme, ale zatím to nevzdáváme.