Proč má babička Kamba tak velké zuby (a táta Richard ještě větší)?
Váš zájem o gorily v pražském pavilonu neutuchá ani v letních měsících. Věnujme se dnes podrobněji gorilímu chrupu, zatím ušel naší větší pozornosti. Často se na jeho stav a vývoj ptáte ošetřovatele Marka Ždánského - snad je to v souvislosti s tím, že gorily jsou v pražském pavilonu spokojené a často nám ukazují ve svých rozesmátých pusách řady zdravých a bezvadných zubů.
Zuby jsou nejen pohromou úst - jsou velmi zajímavým a vděčným předmětem zkoumání. Primitivní placentální savci měli původně velký počet zubů - jejich chrup tvořilo 44 zubů, se zubním vzorcem 5.1.4.3 (v posloupnosti řezáky, špičáky, zuby třenové a stoličky). V současnosti nemá žádný ze žijících primátů více než dva páry řezáků v každém z čelistních oblouků. Během vývoje došlo tedy k redukci řezáků a třenových zubů, špičáky a stoličky se ale naopak ukázaly jako velmi užitečné. Neprocházely proto ani tak redukcí, jako spíše přeměnou. V závislosti na druhu a pohlaví se velmi liší velikostí, tvarem, funkcí i postavením. Stoličky jsou vybaveny podle převládající stravy nejrůznějšími hřebeny, výstupky či lištami. Špičáky ztrácejí funkci rozemílání potravy, uplatňují se buď při lovu a trhání kořisti, nebo zastávají druhotně jiné funkce - vyjádření hrozby, boj samců o samici aj.
Gorily mají tedy stejně jako lidé a všichni lidoopi zubní vzorec 2.1.2.3, počet zubů v dospělosti 32. Ovšem evoluční tendence ke snížení počtu zubů pokračuje nadále, klasicky uváděným příkladem jsou ony nešťastné zuby moudrosti. Zajímavostí je, že zatímco třetí stoličky dnes u lidí již poměrně často chybí, jejich absence u šimpanzů je vzácná a gorily je mají vyvinuty téměř bez výjimky. Stejně jako lidem i gorilám se během dospívání chrup kompletně mění. První zuby se jim prořezávají dříve - většinou dva spodní řezáky jsou viditelné již ve stáří jednoho měsíce.
Zuby goril mají některé specifické znaky. Řezáky jsou poměrně malé. Špičáky jsou mohutné, výrazně jinak velké u samců a samic. Samice mají špičáky spíše kratší a velmi robustní, samci pak sice také robustní, ale mnohem delší. Stoličky jsou mohutné, ploché a na okluzním povrchu jsou vytvořeny výrazné lišty. Takové uzpůsobení chrupu je mezi žijícími lidoopy neobvyklé. Původně bylo spojováno s listožravostí goril, moderní studie však ukazují, že listy zřejmě nebyly v minulosti tak výraznou součástí potravy jako dnes. U gorily horské tato adaptace bude zřejmě souviset s nutností drtit velké množství méně kvalitní a tužší potravy - ať už jsou to větve, kůra, výhonky či nezralé plody.
Pozastavme se u mohutných špičáků goril, obzvláště velkých u samců. S touto pohlavní dvojtvárností se u člověka nesetkáme, navíc lidé mají špičáky málo výrazné. Velké špičáky jsou obecně spojovány s masožravým způsobem stravování, predátoři je potřebují, aby mohli ulovit kořist. Lidoopi a lidé se vyvinuli jako všežravci a jejich zuby o tomto vývoji mnohé vypovídají. Gorily sice špičáky nevyužívají k získávání a trhání masité stravy, přesto však neztratily v jejich životě význam. Slouží jim dobře při lámání tvrdého materiálu - např. bambusu. Samci je používají k boji mezi sebou (většinou spíše jen k výhrůžnému cenění) i jako zbraň vůči predátorům.
Zjistit, zda mají gorily chované v zajetí zuby v pořádku, není vždy jednoduché. Pokud u nich není pozorován žádný projev bolesti či jiných potíží, žádná pravidelná prohlídka se neprovádí a chrup je kontrolován jen v případě, musí-li být zvíře z nějakého důvodu uspáno. Bohužel, pokud se tímto nahodilým způsobem nepostihne včas nějaký problém v zárodku, většinou se na potíže se zuby přichází až v hodině dvanácté. Tím spíše je nutné dbát na správnou a co nejpřirozenější výživu goril chovaných v zajetí. Správné stravování ale není stoprocentní prevencí před nemocemi zubů. Potíže s nimi trápí také gorily ve volné přírodě - u uhynulých jedinců byly často nalezeny zanícené dásně i narušené zuby, zřejmě od každodenního konzumování dřevnaté stravy.
