Připomínka výročí stálice naší první scény Jiřiny Petrovické
Když v říjnu roku 2008 ve věku 85 let zemřela dlouholetá herečka Národního divadla Jiřina Petrovická, prošla tato skutečnost (až na drobné výjimky) bez povšimnutí médií. Za předsudky, jež vůči ní panovaly kvůli jejímu celoživotnímu levicovému angažmá, se – jak to tak bývá – poněkud vytratilo ocenění jejího hereckého umění. Proto ho – bez předsudků – alespoň stručně připomeňme.
Nejprve něco ze životopisu herečky, která se narodila 30. ledna 1923, tedy před 90 lety. Pocházela z Pardubic. Její otec byl živnostník – byl majitelem restauraci na náměstí v Přelouči. Jeho dcera se nejprve vydala na pedagogickou dráhu – v roce 1942 dokončila studium na učitelském ústavu v Praze, v Křižovnické ulici. Ale už jako studentka projevovala touhu stát se herečkou. Soukromě se začala učit u herců Národního divadla Jaroslava Průchy a Míly Pačové.
Dráhu profesionální herečky zahájila ve svých devatenácti letech v sezóně 1942-43 v městském divadle na Kladně. Následující dvě sezóny hrála v Plzni, prvních pět let po konci války v Realistickém divadle Zdeňka Nejedlého v Praze na Smíchově. Po jedné sezóně v Městských divadlech pražských (1950-51) zakotvila na dlouhých (bezmála) čtyřicet let v souboru činohry Národního divadla.
Kdybych se pokusil vytvořit seznam rolí, které Jiřina Petrovická na scéně Národního divadla vytvořila, zabral by takový soupis skutečně velký prostor. A tak vyberme jen namátkou: hrála Desdemonu v Othellovi (1951), Kněžnu v Jiráskově Lucerně (1952), Procii v Kupci benátském (1954), Janu z Arcu v Shawově Svaté Janě (1956), Goneril v Králi Learovi (1958), Hipolytu ve Snu noci svatojanské (1963), Terezku ve Stroupežnického Našich furiantech (1970), Baronesu Štrálovou v Lermontovově Maškarádě (1971), Beatrici v Zindelově hře Vliv paprsků gama na měsíčky zahrační (1972), Paní v Langerově Periferii (1976), Lizavetu Prokofjevnu v Idiotovi (1981), Matku v Čapkově dramatu (1982), paní Pernellovou v Molierově Tartuffovi (1988).
Pro přesnější představu podoby herectví Jiřiny Petrovické přinášíme na této stránce zvukové ukázky ze tří z jmenovaných divadelních rolí – poslechnout si můžete Beatrici ze Zindelovy hry Vliv paprsků gama na měsíčky zahradní (vedle Petrovické hrají v ukázce ještě Sylva Turbová a Klára Jerneková), dále závěrečnou pasáž z Čapkovy Matky, posléze ji uslyšíme jako paní Pernellovou z Molierova Tartuffa. Jiřina Petrovická byla obdařena především vytříbeným mluvním projevem, vynikající deklamací. Proto i rozhlas jí nabídl celou řadu příležitostí (hrála mimo jiné v rozhlasových adaptacích hry Matka, Třetí zvonění, v dramatizaci Březovského románu Železný strop…, také v celé řadě pohádek, rovněž velmi působivě recitovala.)
Mnoho úloh ztvárnila také v inscenacích České televize, působila také často v dabingu.
V druhé polovině 50. let nazpívala Jiřina Petrovická tehdy velmi populární píseň Plují lodi do Triany (píseň pochází ze Cervantesovy hry Lišák Pedro, hudbu i text napsal Jan F. Fischer). Píseň nabízíme v poslední zvukové ukázce této stránky.