Příliš krátký život talentovaného herce – za Petrem Svojtkou
K některým lidem, jejichž život se vyznačuje prudkým spádem a výraznou touhou po naplnění snu, se osud umí zachovat skoupě a krutě a vyměří jim jen velmi krátkou dobu na to, aby prokázali celou míru svého talentu. Podobně nepřejícný byl osud vůči herci Petru Svojtkovi.
9. května letošního roku uplynulo už 30 let od chvíle, kdy tento nadějný a stále větší oblibu si získávající člen činohry Národního divadla (byl jím od roku 1975) zahynul tragicky pod koly tramvaje v Praze.
Petr Svojtka (narozen 1946) měl prý k herectví sklon od dětských let. Začínal – jako mnoho jeho vrstevníků – ve školním dramatickém kroužku, na střední škole se profiloval jako recitátor, byl členem Divadla poezie. Jeho kroky vedly posléze na pražskou divadelní fakultu; už tehdy se projevoval jako bouřlivák a rebel, byl to ostatně sklonek 60. let se všemi historickými poryvy, které se tehdy odehrávaly a které Svojtku nenechaly klidným. Jeho bytostně svobodomyslné postoje ovlivnil nepochybně i pobyt ve Velké Británii v roce 1969. Po absolvování školy nastoupil do Divadla Jiřího Wolkera, tedy na scénu určenou mladé generaci. Zde působil v letech 1968-75 a hrál zde celou řadu významných rolí – mimo jiné v inscenacích shakespearovského repertoáru (Romeo a Julie, Sen noci svatojanské…). Na scéně Národního divadla pak za oněch necelých 7 let, jež mu osud v tomto angažmá dopřál, představoval celou řadu postav mladých, nekonvenčních, někdy i vnitřně rozervaných lidí. Kritika ho chválila zejména za role v Milencích z kiosku, Králi Learovi, Náměstíčku, Lucerně nebo ve hře Ohlédni se v hněvu. Jeho snem byla role Goethova Fausta, tu však už mu nebylo dopřáno nastudovat.
Hlasový projev Petra Svojtky si připomeneme v úloze recitátora romantické poezie – na nahrávce z roku 1977 recituje Svojtka verše Karla Hynka Máchy.