Příliš hlučný svět ticha
Velryby a delfíni vdechují se vzduchem i dusík a potápějí se do obdivuhodných hloubek. Vorvani dokáží sestoupit i dva kilometry pod hladinu a i malé druhy delfínů zvládnou ponor do hloubek kolem tří set metrů. Přesto vyplouvají bez úhony na hladinu poměrně rychle a bez dlouhých přestávek, jaké potřebuje lidský potápěč na to, aby se zbavil v krvi rozpuštěného dusíku a nebezpečný plyn vydýchal při tzv. dekompresi.
Evoluce velryby a delfíny proti kesonové chorobě důkladně obrnila. Značnou část dusíku z krve pohltí tuková tkáň, která tvoří až čtyřicet procent hmotnosti velrybího těla. Také orgány velryb vstřebávají velké množství dusíku bez rizika tvorby bublin po rychlém vynoření z velké hloubky. V krvi má potápějící se velryba dusíku naopak méně než lidský potápěč. Obrovský tlak jí stlačí plíce a dusík z nich nemůže přecházet do krevního oběhu. A tak se velryba dokáže ve srovnání s potápěčem vynořit z hlubin velmi rychle a její krev přesto uvolněným dusíkem nezašumí.
Paul Jepson pitval čtrnáct velryb, které společně zahynuly na pobřeží Kanárských ostrovů 24. září 2002. Všechny však zjevně zabila kesonová nemoc. Proč? Odpověď našel ve vojenských archivech. První velryba uvízla na pobřeží jen čtyři hodiny poté, co španělské vojenské námořnictvo zahájilo velké manévry s novým typem vysoce výkonného sonaru. Tento přístroj určený k vyhledávání nepřátelských ponorek používá zvuky s nízkou frekvencí - bohužel právě v kmitočtech, v nichž se velryby vzájemně dorozumívají a dobře je tedy slyší. Jepson ze svých nálezů zrekonstruoval poslední chvíle života velryb, které se v kritickém okamžiku námořních manévrů nacházely v dosahu sonaru. Nic netušící velryby se ponořily za potravou, když vtom jejich citlivý sluch zasáhl s děsivou silou úder nízkofrekvenčního zvuku. Vorvaňovci se zachovali jako zajíci vyplašení výstřelem pušky. Vyděšení a dezorientovaní hlukem vyrazili zběsilou rychlostí k hladině. Jejich tisíciletími prověřená ochrana proti kesonové nemoci nebyla ale na tak prudkou změnu tlaku uzpůsobena a dusík v krvi velryb zašuměl smrtonosnými bublinami.
V oblastech, kde vojenské námořnictvo testovalo vyhledávání ponorek výkonnými sonary, velryby masově uhynuly už vícekrát. Nikde ale nebyly po ruce tak pádné důkazy, jaké nyní předložil dr. Paul Jepson.
