„Představení je živý proud,“ líčí Jaroslav Dušek
Jedni ho považují za výstředního podivína, jiní bezmála za učitele života. Proslavil se rolemi v komediálních filmech, na jevišti pak jako totální improvizátor. Trochu stranou zůstává Dušek rozhlasák, i když právě v ČRo improvizaci specifickým způsobem rozvíjí.
Ať už stojí ne jevišti nebo před publikem v rozhlasovém studiu, snaží se na diváky a posluchače naladit. „Představení se proměňuje díky nim. Jejich reakce a hloubka soustředění mění rytmus sekvencí, vět, frází… Náhle třeba divák vykřikne, a změní tím chod hry. V tom smyslu jde o neustálou improvizaci,“ vysvětluje herec, který rozvíjí možnosti spontánní tvorby už od raných osmdesátých let v Divadle Vizita. Do rozhlasového éteru s ní vstoupil o dekádu později.
Ocitnout se uvnitř zvuku
A právě se sluchátky na uších zažívá Dušek zvláštní kvalitu, v rámci improvizací, které rozehrává vždy veřejně. „Na jevišti se hodně pohybujeme, děláme akce. V rozhlase nás naopak baví určitá intimita zvuku, tónu, možnost zabývat se třeba jen jeho zvukomalebností,“ charakterizuje rozdíl. „Když se slyšíte ve sluchátkách, ocitnete se zvláštním způsobem uvnitř zvuku, úplně vás pohltí, takže ten zvukový prostor můžete mnohem jemněji rozvíjet,“ dodává.
Další nekonečný svět
Živé vysílání z Euroclubu, kde Vizita v první půlce 90. let účinkovala, bylo pro ČRo trefou do černého. Dramatická improvizace Další nekonečný svět si odnesla stříbrnou medaili na prestižním mezinárodním festivalu Prix Futura. Stala se inspirující alternativou rozhlasové hry. „Vůbec jsme ji nepřipravovali, náhle se tu zjevil slavný jazzman Miroslav Vitouš a hned jsme šli s jeho bratrem Alanem hrát," vzpomíná J. Dušek. Kontrabasista, bubeník a herec rozvinuli dílo, které sice nemá jednoznačný obsah, ale intenzivně působí např. tím, že prolíná vážnost až tragičnost pocitů muže s přirozenou nadsázkou a sebeironií.
Improvizace jako snění
„Všechno spojuje jedna snová linie. Když sníte, taky přeci zažíváte zvláštní střihy. Sny se obtížně vypráví a stejně tak se obtížně vypráví děj našich improvizací,“ říká Jaroslav Dušek s nadhledem tvůrce, který léta chodí před publikum s tím, že neví, jak začne. Na druhou stranu ale s plnou důvěrou, že se napojí na cosi přítomného, co může s lidmi sdílet a rozvíjet. „Ať věci vznikají sami,“ usmívá se.
JAROSLAV DUŠEK
- na počátku 80. let spoluzaložil Divadlo Vizita, kde stále zkoumá možnosti improvizace a spontánní tvorby
- proslavil se zejména rolemi v Hřebejkových filmech (např. Pelíšky, Pupendo)
- v první půlce 90. letech se stal tvůrčím tahounem hravé skupiny Rádio Mama, kde moderoval svůj autorský pořad Za mozkem a na řadě dalších se podílel
- Mama vysílala veřejné improvizace Vizity, které dnes pkračují na vlnách ČRo Vltava (Kabaret v éteru)
- Dušek také napsal dvě rozhlasové hry: Modlitbička (1990), Narozeniny (1991), namluvil audioknihu Čtyři dohody, natočil četbu z deníku klauna Cirksezóna, moderoval pořad Duše K (setkávání s vědci) a byl pravidelným hostem názorového Jak to vidí