Před odletem potřebují čápi získat dostatek energie (úterý 31. srpna 2004)
Od doby, kdy jsme opustili naše čápy v Mongolsku, uplynul již více jak měsíc. Z dat Argosu jsme se celou dobu dozvídali, že jsou v pořádku a zůstávají v blízkosti hnízdiště. Je možné říci něco více?
U Čingise se solárním vysílačem jsou kvalitní lokace dostatečně početné a velmi dobře ukazují, že se jak v době péče o mláďata na hnízdě, tak i po jejich vylétnutí zdržuje na různých ramenech řeky Túl v těsném okolí hnízda, převážně severovýchodním směrem, nejvýše tak do vzdálenosti 2 km. Navíc má však nečekaně ještě jedno stejně oblíbené místo přibližně 18 km vzdálené, které leží na jednom z jejích přítoků v jihovýchodním směru. Obě lokality používá jak ke sběru potravy, tak i k nocování. Zatímco loviště v nivě v blízkosti hnízda jsme si ověřili přímým zaměřováním již během našeho pobytu v Mongolsku, tak nečekaná existence poměrně vzdáleného druhého místa v sousedním údolí vysvětluje, proč jsme signál jeho pozemního vysílače nebyli schopni často odhalit ani z okolních vysokých kopců.
Zatímco Čingisův domovský okrsek se dvěma hlavními místy je poněkud neobvyklý, tak Tujino chování můžeme odznačit za normální, takové jaké známe i od našich dalších čápů. Ta zůstává podle lokací (které jsme donedávna dostávali jen každý druhý den) většinu času na jednom, byť poněkud větším úseku řeky Túl, přibližně 15 až 19 km jihozápadně od hnízda. Z těchto satelitních dat lze soudit, že oproti našim čápům (ti létali spíše výjimečně nad 10 km od hnízda), ale také ptákům od Obu (zde byly přesuny malé, jen asi 5 km), mají mongolští ptáci asi poněkud horší nabídku potravy, za kterou musejí létat do výrazně vzdálenějších míst. To nakonec potvrzují i naše pozorování minimálního počtu ryb, byť řeka Túl se svými mělkými, početnými, silně meandrujícími rameny by se mohla zdát pro ně ideálním místem. Snad zde hraje roli vysoká nadmořská výška, výrazně kolísající stav vody a značně tuhé zimy.