Před 75 nacisté uspořádali výstavu tzv. „zvrhlého umění“

Vlastní výstavě předcházelo zabavení 16 000 děl ve 32 německých muzeích. Na samotnou výstavu se pak z nich dostalo 650 maleb, kreseb, soch, tisků a knih 71 umělců. Ze sbírek vyřazena a na výstavě propagandisticky zneužita byla díla označovaná nacisty za „degenerovaná“ či „neněmecká“. Měřítka pro takový odsudek byla samozřejmě ideologická, stanovená na základě vztahu umělce a jeho díla k Hitlerově třetí říši a jí propagovanému umění.

Na černé listině se ocitla především tvorba kubistů, expresionistů a dadaistů. I když na vlastní výstavě tzv. „zvrhlého umění“ se objevila díla jen šesti židovských umělců, mezi nimi i Marca Chagalla, nacistický ministr propagandy Goebbels opakovaně prohlašoval, že vlastně všechna zastoupená díla jsou výplodem „židovské choroby“. A ovšem nechybělo ani tradiční obvinění nacistů: Zastoupení tvůrci tak měli být zapojeni do mezinárodního spiknutí Židů.

Výstavou vyvrcholilo nacistické tažení proti umělecké avantgardě patrné již od počátku 30. let. V zájmu tzv. „očištění německé kultury“ byla napadána tvorba označovaná za kosmopolitní, židovskou a bolševickou. Ředitelé německých muzeí, kteří nakupovali, jak se tehdy říkalo, „neněmecké umění“, byli vyhazováni z práce s obviněním, že takovými nákupy plýtvají veřejnými penězi.

Poutač na výstavu „Entartete Kunst“ (Zvrhlé umění) umístěný v Salzburgu na jedné z nádražních budov (září 1938)|foto: Deutsches Bundesarchiv

Později, v roce 1938, bylo v Německu možné konfiskovat díla považovaná nacisty za závadná na základě zvláštního zákona. Poté byla uložena do skladišť, ničena případně prodávána do zahraničí. Nacisté se přitom chlubili, že výnos z jimi zavrženého umění obohacuje pokladnu Třetí říše. Faktem je, že takto mnohá díla zůstala zachována pro budoucí generace.

Čistky v německé kultuře s výrazným antisemitským akcentem řídil vedle Goebbelse i nacistický rasový ideolog Alfred Rosenberg. Ten současně určoval, jaké umění Hitlerovo Německo potřebuje: lidové, odmítající veškerou netradiční estetiku, zdůrazňující germánské tradice, sílu, pouto země a krve. Rozvratná, tedy „židovská tvorba“, byla prý pravým opakem takového snažení.

Kvalitu díla však neurčují ideologové, ale čas a příjemce. A tak nacisty znevažované umění je dnes řazeno k vrcholům umělecké tvorby, zatímco Goebbelsovi a Rosenbergovi oblíbenci dávno upadli v zapomenutí.