Před 110 lety zemřel Gustav Mahler
Před 11 dny, 7. července, uplynulo 110 let od úmrtí Gustava Mahlera – jedné z nejvýznamnějších židovských osobností narozených na území Čech a Moravy. Letošní oslavy, veřejná pozornost věnovaná tomuto výročí, by však neměly zastřít nelehkou životní pouť tohoto hudebního génia, časté nepochopení, s nimiž se jeho dílo ve své době setkávalo. Složité okolnosti provázely i pražskou premiéru Mahlerovy „Sedmé symfonie“ 19. září roku 1908. Přiblížíme si je úryvkem z loni vydané knihy Zdeňka Mahlera nazvané „Krajan“.
Češi využili 60. výročí panování Franze Josefa a pod císařskou záštitou uspořádali v Praze přehlídku svého všestranného rozmachu. Německá buržoazie ovšem zavětřila – vyhlásila totální bojkot. To českému sebevědomí přidala na důrazu: A tak v den zahájení se sjely do Prahy vlaky z celé země, vyzdobeným městem se vydal průvod s desítkami alegorických vozů, na dvě stě reprezentačních kočárů zamířilo k výstavišti – v jednom se vezl i Gustav Mahler. „Snad ke koncertu dojde, než si Češi a Němci vjedou do vlasů,“ poznamenal.
Pro stočlenný orchestr a pro 1500 posluchačů byl za Křižíkovu fontánou postaven speciální pavilon. Mahler se rozhodl, že zde uvede ve světové premiéře svoji „Sedmou symfonii“. Šlo o velice náročné dílo, o vyjádření půlnoční strany lidských duší, plné šerosvitu a neklidných předtuch. „V časech, kdy zmlká rozum, probouzejí se démoni,“ řekl skladatel. Nezvykle používal nástroje: Komický fagot pověřil třeba milostným vyznáním, zařazoval i zvuky zvonců, kladiva, tamtamu či biče. Jednou při zkoušce prolétl okny pavilonu drozd. Mahler poznamenal: „Ten pták nebyl v partituře.“
Na premiéru se sjela řada mahleriánů i ze zahraničí. Z domácích stoupenců nechyběl Oskar Nedbal a Josef Suk, Otakar Ostrčil i Zdeněk Nejedlý. V publiku naslouchali též spisovatelé Max Brod a snad i Franz Kafka. Přítomen byl i profesor filosofe, poslanec T. G. Masaryk se svou americkou manželkou, klavíristkou Charlotou.
Ohlasy byly protichůdné: Německý tisk Mahlerův koncert ignoroval, Právo lidu vyzdvihlo skladatelovo pouto k Čechám, přítel Quido Adler projevil nadšení v deníku Bohemia. Nejedlý hovořil o „události historického významu“, Mahlerova manželka Alma pravila, že šlo o uznání z úcty.
Nazítří se Mahler s rodinou vydal kočárem do Stromovky a pak se projeli po Praze: Židovské ghetto už bylo zbouráno, místo něj vyrůstaly luxusní secesní činžáky. Na staroměstském orloji defilovaly figury apoštolů, kohout zakokrhal a smrtka zvedla přesýpací hodiny.
