Prasata místo kanalizace

Přestal jsem ťukat do klávesnice notebooku a sáhl po láhvi s vodou. Večeře (samozřejmě přísně vegetariánská), kterou nám uvařil náš "pan domácí" Mansingh, mě pořád ještě pálila na jazyku. Kolik do ní toho karí nasypal? pomyslel jsem si. V tom okamžiku zhaslo světlo. Zase vypadl proud. Displej sice díky bateriím svítil dál, ale stejně to znamenalo, že moc už toho napsat nemůžu - úprava fotografií a jejich odeslání přes satelit do Prahy bude vyžadovat hodně času.

"Tak cos stačil napsat?" zastavil se nade mnou Ondra.

"Jsme v mírně zvlněné krajině, která je docela intenzivně obhospodařovaná," začal jsem předčítat, protože k nám přišel ještě Luboš. "Vyprahlé pláně, porostlé nanejvýš akáciemi, se střídají s poli a pastvinami. Jen tu a tam jsou skupiny stromů a křovisek či louže vody - právě v nich čápi loví ryby. Asi se tu najde jen pramálo míst, kde by několikrát za den neprošli lidé... Vesnice působí podle evropských měřítek chudě, ovšem podle měřítek, která máme nastavená z Afriky, jsou na vysoké úrovni. Většina dopravy a zemědělských prací se sice obstarává voly, ale občas jsou k vidění i traktory. Do mnoha vesnic je zavedená elektřina a úplně každá má pumpu na pitnou vodu."

"O prasatech tam něco máš?"

Udělal jsem si poznámku, že bych měl napsat, jak polodivoká prasata likvidují na vesnicích opravdu všechny odpady. A také o tom, jak ženy suší kravince, které používají jako palivo. A ještě o oltářících s vonnými tyčinkami... Pak jsem začal upravovat fotografie a na půl ucha jsem přitom poslouchal debatu, kterou Ondra zapředl s Mahéšem.

"...elektřina je tu zavedená jen kvůli čerpadlům na vodu?"

"Přesně tak," odpovídal Mahéš. "Aby bylo možné zavlažovat pole. Proto ji také vesničané mají zadarmo."

"Zadarmo?" podivil se Ondra. I pro něj to byla novinka.

"Všichni ne," opravil se Mahéš. "Zadarmo je pro rodiny, které mají roční příjem nižší než deset tisíc rupií. Ale těch je tu většina."

"Slyšel jsem dobře?" obrátil jsem se na Luboše. "Vždyť to je asi tak šest tisíc korun na rok!"

"Jo. Ale to snad ani nepiš, protože doma tomu stěží někdo uvěří."

Za chvíli proud znovu naskočil, ale skutečně jsem to nenapsal.