Práce všeho druhu
Od doby, kdy jsme vám naposledy přiblížili, jak gorily v pražském pavilonu používají nejrůznější nástroje, uplynulo několik měsíců. Ukázalo se, že seznam nástrojů není konečný, a to především díky Moje, které je vlastní, stejně jako všem mláďatům, stále věci podrobovat pečlivému zkoumání.
Moja nezahálí a novým dovednostem se učí všude kde může. Tak třeba ten kamínek, který našla ve venkovním výběhu a pak donesla do pavilonu. Jistě si pamatujete, že díky jejímu obratnému hodu bylo poškozeno okno do přípravny. Ještě že je sklo slepeno z několika vrstev a Moja jej nemohla rozbít celé. Můžeme se jen dohadovat, zda si tenhle trik naplánovala nebo byl dílem okamžitého nápadu.
Moja se také naučila používat hrst dřevité vlny k zablokování fotobuňky u pítka. Voda pak teče pořád a Moja si takovou radostnou chvilku užívá naplno a vyhraje si, jak se patří. Podle slov Marka Ždánského ale umějí tento kousek všichni z gorilí rodiny, těžko tedy říct, kdo byl oním průkopníkem na poli instalatérství, jehož příkladu pak všichni rádi následovali.
Tím ale pro Moju objevování dalších možností, jak využít předměty v pavilonu, zdaleka neskončilo. Na jednom z vašich videí je vidět, jak Moja zanechala koš jako zábranu v prostoru dveří, šubru, aby zabránila jejich zavření. Opět nevíme, zda to udělala náhodně či úmyslně. Ošetřovatelé tvrdí, že prostor šubru je místem, kterého se gorily docela bojí a rozhodně se v něm nezdržují déle než je nutné. Pokud Moja dala koš pod dveře schválně, ať už z jakéhokoliv důvodu, je její kousek o to obdivuhodnější.
Snaha dosáhnout zelených rostlin pod stropem, to je oblíbený evergreen, díky kterému je gorilí skupina ochotna vymýšlet nejrůznější postupy. A jsou stále dokonalejší a dokonalejší, ošetřovatelé mají co dělat, aby zeleň uhájili. Nejčastěji se k ní snaží dostat mlsná Shinda, ale ani ostatní samice a v poslední době i Moja nezůstávají pozadu. Šplhají na nejvyšší parkos a natahují se co nejvýše - za pomoci větví se jim už několikrát podařilo laskominu získat. Není-li k dispozici větev, házejí do výše alespoň koše, a také tímto způsobem už nějakou tu zelenou rostlinku shodily.
To Richard využívá koše spíše k odpočinku (neaktivnímu). Zjistil, že velký koš XXL se dá použít jako opěradlo, takže si při sezení může udělat opravdové pohodlí. Ovšem ne že by stále lenošil - občas si také na koš zabubnuje! Koše jsou vskutku vděčným objektem a velmi pomáhají gorilám zahánět chvilky nudy. Osvědčily se i při hře na schovávanou. Takový chodící koš, ze kterého jsou někdy vidět jenom tlapky, máme snad jenom v naší zoo.
Kijivu se rozhodla, že parádní vystoupení z bačkůrkami bude k radosti primatologů předvádět častěji než jen na sněhu, jinak by si to v pražském podnebí ani dostatečně neužila. Teď tedy bačkůrky používá i tehdy, když chce přejít přes mokrou podlahu.
Zmiňme ještě jeden ze špalků, na kterém všichni členové skupiny nestále pracují a hloubí v něm díru. Proč? Nejdřív jsme se domnívali, že tam mají ukrytý nějaký nedostupný kousek potravy, ale Marek nás vyvedl z omylu. Jen jsou prý špalky trochu ztrouchnivělé, každodenní kropení vodou při čištění pavilonu jim neprospívá. Zřejmě bude tedy důvodem zvědavost - asi podobná té, která nutí moje děti zvětšovat díru na kolenou tepláků, vytlačovat tužkou kolečko do gumy nebo míchat dětský zásyp s vodou v domnění, že vznikne barva vhodná k válečnému pomalování.
Každé nové pozorování nám pomáhá gorily lépe poznat a přesvědčuje nás o tom, že jsou nám bližší více, než si mnozí z nás chtějí připustit. Tak mějte, prosím, oči na stopkách, třeba se díky vašemu ostražitému sledování událostí v pavilonu dozvíme, zda má jejich počínání nějaký hlubší smysl a není jen nahodilou zajímavostí.
Tento článek vznikl díky laskavé pomoci paní Mgr. Mariny Vančatové.
