Práce všeho druhu

6. duben 2009

Od doby, kdy jsme vám naposledy přiblížili, jak gorily v pražském pavilonu používají nejrůznější nástroje, uplynulo několik měsíců. Ukázalo se, že seznam nástrojů není konečný, a to především díky Moje, které je vlastní, stejně jako všem mláďatům, stále věci podrobovat pečlivému zkoumání.

Moja nezahálí a novým dovednostem se učí všude kde může. Tak třeba ten kamínek, který našla ve venkovním výběhu a pak donesla do pavilonu. Jistě si pamatujete, že díky jejímu obratnému hodu bylo poškozeno okno do přípravny. Ještě že je sklo slepeno z několika vrstev a Moja jej nemohla rozbít celé. Můžeme se jen dohadovat, zda si tenhle trik naplánovala nebo byl dílem okamžitého nápadu.

Moja se také naučila používat hrst dřevité vlny k zablokování fotobuňky u pítka. Voda pak teče pořád a Moja si takovou radostnou chvilku užívá naplno a vyhraje si, jak se patří. Podle slov Marka Ždánského ale umějí tento kousek všichni z gorilí rodiny, těžko tedy říct, kdo byl oním průkopníkem na poli instalatérství, jehož příkladu pak všichni rádi následovali.

Moja hlavou dolů

Tím ale pro Moju objevování dalších možností, jak využít předměty v pavilonu, zdaleka neskončilo. Na jednom z vašich videí je vidět, jak Moja zanechala koš jako zábranu v prostoru dveří, šubru, aby zabránila jejich zavření. Opět nevíme, zda to udělala náhodně či úmyslně. Ošetřovatelé tvrdí, že prostor šubru je místem, kterého se gorily docela bojí a rozhodně se v něm nezdržují déle než je nutné. Pokud Moja dala koš pod dveře schválně, ať už z jakéhokoliv důvodu, je její kousek o to obdivuhodnější.

Snaha dosáhnout zelených rostlin pod stropem, to je oblíbený evergreen, díky kterému je gorilí skupina ochotna vymýšlet nejrůznější postupy. A jsou stále dokonalejší a dokonalejší, ošetřovatelé mají co dělat, aby zeleň uhájili. Nejčastěji se k ní snaží dostat mlsná Shinda, ale ani ostatní samice a v poslední době i Moja nezůstávají pozadu. Šplhají na nejvyšší parkos a natahují se co nejvýše - za pomoci větví se jim už několikrát podařilo laskominu získat. Není-li k dispozici větev, házejí do výše alespoň koše, a také tímto způsobem už nějakou tu zelenou rostlinku shodily.

Jak se dostat k zeleni u stropu?

To Richard využívá koše spíše k odpočinku (neaktivnímu). Zjistil, že velký koš XXL se dá použít jako opěradlo, takže si při sezení může udělat opravdové pohodlí. Ovšem ne že by stále lenošil - občas si také na koš zabubnuje! Koše jsou vskutku vděčným objektem a velmi pomáhají gorilám zahánět chvilky nudy. Osvědčily se i při hře na schovávanou. Takový chodící koš, ze kterého jsou někdy vidět jenom tlapky, máme snad jenom v naší zoo.

Kijivu se rozhodla, že parádní vystoupení z bačkůrkami bude k radosti primatologů předvádět častěji než jen na sněhu, jinak by si to v pražském podnebí ani dostatečně neužila. Teď tedy bačkůrky používá i tehdy, když chce přejít přes mokrou podlahu.

Zmiňme ještě jeden ze špalků, na kterém všichni členové skupiny nestále pracují a hloubí v něm díru. Proč? Nejdřív jsme se domnívali, že tam mají ukrytý nějaký nedostupný kousek potravy, ale Marek nás vyvedl z omylu. Jen jsou prý špalky trochu ztrouchnivělé, každodenní kropení vodou při čištění pavilonu jim neprospívá. Zřejmě bude tedy důvodem zvědavost - asi podobná té, která nutí moje děti zvětšovat díru na kolenou tepláků, vytlačovat tužkou kolečko do gumy nebo míchat dětský zásyp s vodou v domnění, že vznikne barva vhodná k válečnému pomalování.

Moja se seznamuje s válcem

Každé nové pozorování nám pomáhá gorily lépe poznat a přesvědčuje nás o tom, že jsou nám bližší více, než si mnozí z nás chtějí připustit. Tak mějte, prosím, oči na stopkách, třeba se díky vašemu ostražitému sledování událostí v pavilonu dozvíme, zda má jejich počínání nějaký hlubší smysl a není jen nahodilou zajímavostí.

Tento článek vznikl díky laskavé pomoci paní Mgr. Mariny Vančatové.

autor: Zuzana Šmejkalová
Spustit audio