Pouť na Říp - nová tradice

Naše země si v nadcházejícím týdnu připomene už devadesát let od vzniku samostatné republiky. Spektrum oslav chtějí rozšířit také křesťané ve spolupráci s Federací židovských obcí. Ekumenická rada církví pořádá shromáždění na hoře Říp pro všechny, kteří chtějí strávit sváteční den vesele, radostně, ale třeba i v modlitbě a rozjímání.

Modlitba za domov má velké ambice. Nadšenci, kteří ji organizují, totiž doufají, že se stane novou českou tradicí. Už loňský nultý ročník dal těmto ambicím punc oprávněnosti. Jeden z duchovních otců Modlitby za domov, Michal Otřísal, podotýká:

Michal Otřísal: "V nejširších kruzích se to chytlo! Tak jako to škytlo, zapálilo se to a najednou se objevili lidé, o kterých by člověk ani nevěřil, že budou chtít něco tak bláznivého organizovat..."

Přitom zorganizovat smysluplné a živoucí ekumenické setkání, to je náročný úkol - v přeneseném slova smyslu spíše Matterhorn, než Říp. Není to žádná sázka na jistotu, nýbrž výzva nejistotě. Michal Otřísal dokonce říká: revoluční koncept.

Michal Otřísal: "Protože si myslím, že doba dnes fandí spíše takovým vyhraněným, kteří znají - jak se to říká v marketingu - ten svůj selling point. Co je ta nejsilnější stránka, na to vsadí, na toho správného koně, a to si drží. Ten koncept setkání na Řípu stojí na trošku jiné myšlence: myslíme si, že by bylo dobré trošku ty hranice, až příkopy, mezi světem duchovním a světem tzv. humanistickým, zvláště tam, kde slouží lidem jedním směrem, se pokoušet přemostit nebo něčím zasypat... Abychom se mohli vzájemně obohatit: i když tomu možná neříkáme stejně, tak vlastně jdeme stejným směrem..."

To, že Modlitba za domov na Řípu je situována do 28. října, na den státního svátku, není náhoda: Státoprávní a společenská struna v lidech je v ten den naladěna.

Michal Otřísal: "Takže se nám zdálo, že právě tam bychom se měli pokoušet říci - z hlediska nás, křesťanů - že my se nestydíme za své češství! Proto taky v té trošku naivní představě ta hora Říp... a že spolu s ostatními chceme tu českou identitu nějak znovu uchopovat. Že si nechceme hrát na vlastním písečku. Že nebudeme mít svoje kostelíčky, svoje sborečky a tam se budeme realizovat... a vlastně v jakési rozpolcenosti potom budeme to společenské angažmá žít tak trošku mimo tento svět, jakoby jenom už na vlastní triko..."

Proč by měli na Říp chodit jenom politici a jejich věrní voliči? Proč by na této hoře praotce Čecha nemohla být také veselá a přitom duchovní pouť? Její motto je inspirativní pro všechny: "nahoru na horu".