Podívejte se na roháče
Mezi našimi brouky je to skutečný obr. Lesklý černohnědý sameček s parohovitě zesílenými kusadly může dorůst až do délky 10 cm, samička, která má jen obyčejná funkční kusadla, tak asi do 5 cm.
Dnes už musíme mít opravdu štěstí, abychom někdy koncem května na tohoto čerstvě vylíhlého brouka nejspíš v nějaké doubravě narazili, i když za mého dětství to nebývala žádná zvláštnost. Ale přeměny lesů na smrkové monokultury a rychlý odvoz dřeva z listnatých porostů vykonaly své. Časy se prostě mění a jde jen o to, jestli k lepšímu. Roháč, takřečený obecný, už dávno není obecný, ale naopak je zapsán do seznamu ohrožených druhů a přísně chráněn.
Přes své hrozivé vzezření je to brouk docela mírumilovný a samečkové svá parohovitá kusadla používají jen jako zbraň k rytířským turnajům o přízeň samiček. Takové souboje vypadají na první pohled dramaticky, protože vítěz zvedá svého soupeře nad hlavu a shazuje ho se stromu nebo s pařezu; poraženému bojovníkovi se přitom ale nic nestane, jenom musí vyklidit válečné pole.
Roháči jsou nejčilejší za soumraku. Za teplých večerů vyhledávají obě pohlaví místa výronu dubové mízy, kterou olizují, a po absolvování povinných zápasů samečků se oddávají lásce, která může trvat i několik dnů. Potom samičky nakladou vajíčka do trouchnivějících pařezů nebo do půdy v blízkosti dubových kmenů. Vývoj larev při dobrém stavu živin, to je při dostatku vhodného ztrouchnivělého dřeva, trvá nejméně tři roky, jinak až pět let. Larva je tlustá jako lidský prst a dlouhá až 11 cm. Vypadá prostě jako mohutná ponrava. Těsně před zakuklením si kolem sebe vytvoří jakési pouzdro - budoucí sameček je má přirozeně větší, aby se tam po vylíhnutí vešel i se svými parohy.
Dospělí brouci se v pouzdře, nebo jak říkají entomologové, v kolébce, vylíhnou už na podzim, ale čekají až do pozdního jara, než se hřmotem vyrazí do světa. Čichem si vyhledají výtok mízy na poraněném listnatém stromě, nejspíš dubu, a začnou se živit. Samičky dokážou svými kusadly kůru stromů i trochu nakousnout, samečci to díky své mužné ozdobě nesvedou, a tak jsou odkázáni jen na místa, kde míza ze stromů prýští přirozeně. Roháč se latinsky nazývá Lucanus servus a to druhové jméno cervus znamená česky jelen. Proč, to už teď víme. Je jenom škoda, že tohoto krásného a užitečného jelínka u nás stále ubývá.
