Podívejte se na chvostoskoky
Leží sníh a zásoby potravy pro přežívající děti přírody jsou skoro vyčerpány. Teď už se opravdu v přírodě hraje o život. Když tak brouzdáme po zasněžené pasece a zubaté sluníčko se marně snaží navodit dojem přicházejícího jara, máme pocit, že to všechno je jen klam. Krajina prostě odumřela a kdovíkdy se vzpamatuje!
Ale nedejme se mýlit! Najednou před námi přímo ze sněhové přikrývky vyskočí do vzduchu celé hejno nějakých sněžných blech, na první pohled podobných nejspíše makovým zrnkům. Jenomže mák neskáče, kdežto tihleti tvorečkové z říše hmyzu jsou i v zimě jako rtuť. Jsou to prostě chvostoskoci, jedna z vývojově nejstarších skupin hmyzu, která na naší planetě přetrvává mnoho desítek milionů let a od dob ledových se už vůbec nezměnila.
S blechami ale nemá nic společného. Chvostoskoků je přes 3 500 druhů a náš významný entomolog a vedoucí představitel TISu doc. RNDr. Josef Mařan, DrSc., říkával, že co do počtu jedinců jsou chvostoskoci nejhojnější živočichové na naší planetě, i kdybychom sečetli všechna zvířata od slonů až po komáry. Jsou všude, od tropické hrabanky až po velehorské ledovce, ale člověk si jich většinou nevšimne - leda tak v předjaří na sněhu.
U nás to bývá nejspíše druh Entobrya nivalis. Je veliký asi 1 mm, modrošedý s krátkým tělíčkem bez křídel, s kulovitou hlavičkou a primitivníma očima, se čtyřčlennými tykadly a hluboce zanořenými ústy, jimiž požírá mikroskopické zbytky organismů, jako jsou třeba vlákna plísní, výtrusy hub, kousíčky lišejníků i částice hmyzích těl - prostě všechno, co mu vítr k ústům donese. Chvostoskoci jsou tedy užiteční, neboť čistí přírodu.
Otisky jejich těl v nezměněné podobě známe už z prvohor skotského devonu. Na třech hrudních článcích mají po páru jednoduchých nožek, které se ke skoku vůbec nehodí. Pohyb podobný blešímu jim umožňuje napružená vidlice na třetím a čtvrtém článku zadečku, která je v klidu zajištěná bradavičnatou záklopkou. V nebezpečí se záklopka uvolní a pružná vidlice chvostoskoka vymrští do výšky i do dálky, aby se hned po jeho dopadu zase sklopila do výchozího postavení. Mít takové zařízení naši olympionici, to by bylo medailí! Skok 30 metrů do výšky, 120 metrů do dálky - žádný problém. To tedy atletům dopřáno není, ale zato si zase na nich nepochutnají sýkorky nebo šoupálci.
