Po stopách Honzíkovy cesty aneb Za Bohumilem Říhou
Mladší generace už nejspíš představu první školní četby s tímto titulem nespojují. Těm o něco starším ale titul knížky Honzíkova cesta nepochybně asociuje první třídu základní školy a autora toho úsměvného příběhu Bohumila Říhu.
Dnes využijeme výhod, které nabízí archiv zvukových nahrávek Českého rozhlasu, a základní životopisné okolnosti autora Honzíkovy cesty a celé řady dalších knížek pro děti si můžeme poslechnout v autentickém podání samotného Bohumila Říhy. Z prvního zvukového úryvku se dozvíme o krajích autorova dětství. Byly dva.
Dopovím zde několik údajů, které v nahrávce nezazněly, které však přinesou vysvětlení, jak se Bohumil Říha stal spisovatelem a proč právě spisovatelem literatury určené (převážně, nikoli výhradně) dětem. Svoji dráhu začal jako učitel. Absolvoval měšťanku v Čáslavi a ve stejném městě také učitelský ústav, který ukončil v roce 1925. Nejprve působil jako pomocný učitel, po vojně učil nejprve v malém městečku Habry, pak se mu podařilo prosadit na měšťanku v Poděbradech, kde učil do konce války. Během svého učitelování v Poděbradech začal psát dětské knížky. V roce 1941 mu vyšla pohádka O lékaři Pingovi a O třech penízcích.
Po roce 1945 povýšil. Stal se školním inspektorem. Pokračoval v psaní – tentokrát nejen pro děti. Na začátku 50. let napsal politicky angažované romány z české vesnice, z osídlování pohraničí (Země dokořán, Dvě jara). Ona literární angažovanost přivedla Bohumila Říhu do funkce tajemníka Svazu spisovatelů (1952). Od roku 1956 do roku 1967 byl pak ředitelem SNDK (což bylo Státní nakladatelství dětské knihy).
To už měl ale za sebou dvě patrně nejúspěšnější knížky určené dětem – zmíněnou Honzíkovu cestu (1954) a O letadélku Káněti (1957).
Druhý zvukový záznam, který si můžete na této stránce poslechnout, je spisovatelovo vyznání věnované jeho milovanému Polabí. Vyplyne z něj i leccos o životních postojích autora.
Honzíkova cesta, příběh, který nenásilně a citlivě seznamoval děti s životem na venkově, se stejně jako celá řada dalších Říhových dětských knih dočkal mnohých vydání. Úsměvnou epizodou v historii této knížky jsou drobné ideologické revize, k nimž se vydavatelé odhodlali (prý v zájmu toho, aby děti lépe rozuměly) v porevoluční euforii po roce 1989. A tak z nových vydání vymizely „družstevní reality“, jimiž bylo „družstevní vajíčko“, „družstevní lány“… atd. Dělo se tak se souhlasem dědiců B. Říhy…. Nechme stranou, zda to bylo nezbytné, či nikoli.
V 70. letech napsal Bohumil Říha několik významných próz pro dospělé čtenáře. Především trilogii z doby vlády Jiříka z Poděbrad (Přede mnou poklekni, Čekání na krále, A zbyl jen meč; dále například román Doktor Meluzín, který byl zfilmován pod názvem Dým bramborové natě.
Jakkoli kvalitu některých Říhových děl, psaných v duchu dobové propagandy, čas zpochybnil, zůstává jedním z nejúspěšnějších spisovatelů knih pro děti a mládež. Ostatně jako jediný český spisovatel je nositelem nejvyššího ocenění pro autory dětské literatury – Ceny Hanse Christiana Andersena (1980).
Bohumil Říha se narodil před 105 lety, 22. února 1907. Zemřel 15.12.1987.